Nedaří se nám, tak jsem to trochu analyzoval.

Je nesporné, že se nám nedaří. Neúspěch dopadá tvrdě hlavně na ty, co tvořivě pracují a snaží se uživit mimo státní krmelec, odkázáni na poskytování zboží nebo služeb svým spoluobčanům. Ani usilovná činnost se příliš nevyplácí, asi jen s výjimkou nejstaršího řemesla, protože na tom děvčata zatím nemají registrační pokladny. Kdo nemůže zavadit o   zakázku  pořádanou úřednictvem, to má těžké. Že to vypadá mizerně už začínají chápat i někteří, kteří nepatří do postižené kategorie. To je jakási naděje, takhle nějak začínal konec i vlády jedné strany.  Jenomže tentokrát je to o trochu složitější v tom, že se přesně neví, jak z toho ven. Tentokrát už u koryt nestojí jen příslušníci  totalitní partaje, ale celá škála parazitů a nejedná se opět jen o politiky. Je potřeba najít řešení, které by postihlo všechny organizátory neúspěchu.

   Historie nám může opět pomoci. Nejde o nic nového pod sluncem. Naši právě aktuální pořizovači šťastných zítřků, používají při své jakoby činnosti, úplně stejnou metodu jako všichni jejich neúspěšní předchůdci. JDE O NÁSILÍ. Bez téhle oblíbené pomůcky by to nešlo, ale není to tak dlouho, co se to používá, odhaduji tak 7 tisíc let. Za tu dobu jsme si na tu vymoženost nedokázali zvyknout, když jsme před tím miliony let ontogeneze druhu žili na svobodě.

Je jasné, že těch 60% daní se z tak zvaného obyčejného občana musí vytřískat. Nesmíme používat vlastní rozum, vlastní řešení, vlastní iniciativu, když na příklad nejsme v příslušné povinné komoře, dříve se tomu říkalo cech. Při tom je všeobecně známo, že svobodný je produktivnější. Musel to  pochopit  Josef II. s matinkou když prohráli válku. O to ale tady samozřejmě dnes jakoby nekráčí i když střetnutí kultur dál pokračuje. Jde opět jen o to, aby  organizátoři násilí zůstali u svých korýtek co nejdéle, s celou nápomocnou suitou.

  Musíme se tedy ohradit. Silou to nepůjde, proti kadenci policejních a případně armádních samopalů nemáme s lukostříly šanci. Zbývá tedy ne příliš úspěšná metoda. Musíme je přesvědčit silou příkladů a rozumu. Tedy ty chytřejší z nich, protože s volem to nehne.

    Úspěšným příkladem je na příklad Nový Zéland, Kanada, Švýcarsko, Estonsko, několik dalších ministátů. Taky to v Evropě dobře fungovalo před první světovou válkou. Daně byly kolem 10% a zákonů poskrovnu.

   A teď ten rozum: Jsme tvorové se sociálním chováním.   Máme vrozenou morálku, víme dokonce pudově, že vraždit, krást a lhát se nesmí, taky víme, že ti co to nedodržovali ve dvacátém století způsobili katastrofu. Ale mají pod palcem veřejné sdělovací prostředky. Kritické články na příklad z blogů se nesmějí objevit v novinách. Nechávají občany bohatě platit státní televizi, podle toho zpravodajství vypadá. Mají tedy k dispozici propagandu a zástupy stoupenců, kteří také zpívají podle toho koho chleba jedí. Tihle všichni způsobují zmatení, takže většina nevěří, že by se  mohli tak dramaticky mýlit.   A taky se tvrdí, že jsme konečně ti šťastní a máme svobodu, což se opakuje celou moderní historii, je to oblíbená součást uchlácholování.

    Jenomže výsledky hovoří jasnou řečí. Tenhle   svět, zkonstruovaný pomocí násilí, není k životu. Když politici vytrhli osvícené šlechtě opratě z rukou, vydali jsme se na malou zacházku zpět k nevolnictví. Nezaměstnanost je nejhorší květ zla. Stačí se podívat na růst duševních chorob mezi obyvatelstvem. Vymíráme nedaří se ani udržet stávající počty obyvatel. Zadlužují nás, tisknou peníze, tím znehodnocují naše úspory a zvedají všem žlab. Ti chudí chudnou, ti u lizu bohatnou. A tak dále, všechno v souladu s aktuálními zákony. Společnost nevolníků ovládaná parazity nemá šanci na přežití. Až přitáhnou ti z jihu a východu, což se už pomalu koná, zesměšní především ty, kteří jsou tady jakoby muži, určitě nevybíravým způsobem. Potom si nebudou moci i ti, co mají dnes jakoby hezky nabyté miliony, zaplatit lepší ubytování v lágru. Praktiky 20. století se mohou opakovat nebo podobné ze středověku o kterých jsme se učili v dějepise.

Koho tedy musíme přesvědčit o tom, že násilí používané ve společnosti lidí je kontraproduktivní? Jde především o ty, co jakoby stojí u kormidla s jejich rozumovým nadáním.

  Ten, kdo nedokáže shromáždit zdrcující informace a dojít ke   závěrům o strůjcích zla, je omezenec. Kdo se podílí na organizování násilí, je hlupák, navzdory vyžehlenému obleku, lesklým polobotkám, velkému autu a jménu obloženému tituly. Hlavním výdobytkem těchto lidí je to, že stojí mimo selekci danou ohodnocováním jejich činnosti. Ono se neúprosné hodnocení samozřejmě koná, protože čert a prozřetelnost nespí, ale použitím násilí se debakl dá poněkud odkládat.

Máme co činit s lidmi, kteří jsou nedostatečně rozumově vybavení. Bohužel to také znamená, že jsou zlí, způsobují neúspěch a utrpení. Nejsou vybaveni inteligencí, dá se jí říkat sociální a na rozdíl od psychologů tvrdím, že se nedá naučit, navíc je v protikladu s pamětí. Paměť a logika jsou v nepřímém poměru. Kdo je paměťový typ, není logický a naopak.

Zodpovědní jsou politici, ale začíná to u právníků, kteří smolí komplikované zákony, v podstatě především proto, aby byli nepostradatelní. Zřejmě stačí odsedět si ve škamnách pár let, školních nebo parlamentních a dotyčný má dojem, že na něj sestoupil duch svatý a může prozřetelnosti fušovat do řemesla vyráběním nových norem pro ty, kteří jsou vybaveni od jak živa funkční psychikou.    Někdy jsou iniciátory lobisté, aby zajistili nátlakové skupině trafiku. Zákonodárci nehodlají při tom zhoubném konání vycházet z vrozených morálních principů, ze zákonů přirozených, nebo zvykových.

Při tom jednoduché a účinné řešení je k dispozici. Omezit počty těch, kteří parazitují na společnosti pomocí zákonných trafik, na příklad profesní komory a převést je do komerční sféry. Jednoduše pokračovat v privatizaci činností, které jsou zbytečně ve státní režii, to je skoro všechno, mimo ochranu,  obranu a zdravotní  péči o sociálně nějak hendikepované. Tímto opatřením by se převedli další lidé ke smysluplné tvořivé   práci, od házení klacků pod nohy.  Potom bychom se mohli dočkat neuvěřitelného úspěchu, takže nám vyvstane jen problém jak naložit s blahobytem.

   Tohle je jen stručné konstatování o žábě na prameni. Cítím se za  katastrofu spoluodpovědný, protože jsem pomáhal organizovat sametovou revoluci, naivně doufaje, že se po otloukání komunistickým režimem dočkám svobody. Pátrám proto zoufale, kde se stala chyba.

  Do vedoucích pozic se musejí dostat schopní, především inteligentní lidé. Zjišťuji také, že je jich jako šafránu, mám dojem tak jeden z milionu. Jako příklad uvádím senátora Kuberu. Stávají systém postupu  přes stranickou příslušnost nefunguje, protože u voleb ke korytu rozhoduje závist, schopní nemají šanci, z vlastní zkušenosti vím, že na schůzích se v rámci demokratických principů řeší problémy nejhloupějších, kteří mluví nejvíce a nejhlasitěji.

Z těchto závěrů neplyne velké očekávání. Museli bychom mít štěstí jako na Novém Zélandu, kde levicový politik udělal pravicové reformy a nezaměstnanost klesla ke 3%, nebo aspoň jako v Estonsku, kde uzákonili rozpočet bez deficitu. V Číně před třemi tisíci let podrobovali vysoké státní úředníky objektivnímu inteligenčnímu testu v období Literátů.Trapná naděje pro nás, spočívá snad jen v tom, že umělá inteligence přesvědčí strůjce násilí a nesmyslnosti jejich počínání, pokud si dají říct.

 Máme trochu smůlu s tím násilím už sedm tisíc let. Je to jen okamžik vzhledem k dlouhé historii našeho druhu. Musíme ale dál pokračovat v tradičním odporu už proto, aby ti všichni co se před námi obětovali ve stejné věci nás nemuseli zpohlavkovat, až se bude v soudném dni účtovat.

 Karel Pavlíček