Uč se skákat do hrobu a nekritizuj naše inteligentní politiky

Obviňovat někoho z nedostatečné úspěšnosti při hledání práce v situaci, kdy je ekonomika v krizi, je stejné jako obviňovat někoho, že v lednu nenašel v lese červené jahody. Nezaměstnanost je průvodním jevem násilí, když vedení společnosti diletantsky zasahuje do tržního mechanizmu, obvykle ve snaze zajistit si nějakou výhodu. V našem případě se jedná o znovuzvolení lidí, kteří si říkají politici, k plnému korytu.

   Přečetl jsem si článek blogerky paní Paťorkové a diskuzi k němu a jsem překvapen tím, že účastníci i pisatelka  nechápou, že naše šance při hledání zaměstnání jsou dány většinou mimo  náš praktický dosah. Především je třeba si uvědomit, že stát, kde je procento nezaměstnaných vyšší jak 3, má nemocnou, přesněji nemohoucnou ekonomiku. Je to nade vší pochybnost způsobeno tím, že se uplatňují zločinecké metody v širokém měřítku, jde o státní hospodářskou politiku. Dovolím si citovat Tomáše Baťu, který krizi v roce 1930 charakterizoval jako selhání morálky. Všechno začíná u vysoké míry zdanění, začínalo se na desátku, teď nestačí 70% . Peníze v rukou politiků, tedy lidí, kteří je nevydělali, jen nechali zrekvírovat, jim umožňují   zasahovat do všech sfér hospodářství, obvykle zcela nesmyslně, když je vede pouze snaha prosazovat se populistickými opatřeními pro znovuzvolení. Další pomůckou je tisknutí peněz, role centrálních bank a vrchol všeho, zatěžování státního hospodářství půjčkami na lichvářský úrok. Je pro mě zcela nepochopitelné, že se to děje za souhlasného pokyvování jakoby vzdělaných hlav lidí, kteří si říkají právníci, skoro bych řekl, že nesou hlavní zodpovědnost, když pro destrukci hospodářství i psychiky lidí smolí příslušné normy.U nemyslících politiků pak vzniká pocit, že konají v souladu s právem. Samozřejmě pro obyčejné občany jsou zákony zcela jiné, kde vraždit, krást a lhát se nesmí. Jako vždy v historii, toto selhání morálky na nejvyšší úrovni, má  logické následky a nezaměstnanost je hlavní příznak uvádějící katastrofu.

    Práce bylo, je a bude vždycky dost. Jediné, co  chybí, jsou peníze na výkon práce. To má dva hlavní důvody.

1. Málo lidí tvořivě pracuje a vytváří směnitelnou hodnotu. Vypadá to, že se jedná o 25% členů společnosti.
2. Vytvořenou hodnotu spotřebovávají zbytečné činnosti, ztrátové investice, něco také korupce, hodně různí parazité, kteří si nechali od právníků a politiků zřídit trafiky placené za státních peněz. Samozřejmě zbytečné výkony státu a tak dále.

   Navzdory vysoké produktivitě, kterou máme k dispozici, jsme chudá společnost, která nevytváří dostatek nadhodnoty. Tuhle jednoduchou skutečnost chápou i politici, řeší to jednoduše, tisknou peníze, půjčují si na vysoký úrok, zvedají daně. Tahle, v podstatě loupežnická opatření, ale mají sloužit především k zajištění populistických opatření, která by je udržela další období u koryt. Odstranění nezaměstnanosti chce zcela opačný postup. Především snížení daní, vyrovnání státního rozpočtu, snížení inflace, zjednodušení zákonů, odstranění těch zbytečných, které jsou pořízeny pro vznik různých trafik, zamítnutí odporné hry se subvencemi a dotacemi. Jednoduše, místo vyrábění omezení, osvobodit společnost. To, co produkují politici v ekonomice, je naprostý diletantizmus. Řešení doporučují ekonomové jako byl Friedman, jako je Pavel Kohout, tak zvaná Rakouská ekonomická škola. Úspěch pravicových reforem se osvědčil na Novém Zélandu, v Estonsku a v dalších zemích s malými daněmi.  Nemá smysl rezignovaně konstatovat, že proti produktivitě zemí s malými mzdami nemáme šanci, že nás ničí globalizace a podobně.

   Nabídka novopečeného prezidenta, že bude přispívat na státní dluh, který roste každou vteřinu o téměř čtyři tisíce Kč, ze své královské výplaty, je k smíchu. Kdyby se dokázal zamyslet nad problematikou nezaměstnanosti, bylo by to nadějnější. Ale s jeho samolibým úsměvem a sypáním slaboduchých vtipů a bonmotů z rukávu, to nevypadá moc nadějně.

    Další nesmyslné omezení v novelizovaném Stavebním zákoně zkomplikovalo i mně výkon povolání. Je to docela nebezpečné, protože jsem závislý na práci, navíc to vnímám jako potupu s mojí dlouholetou praxí. Ani nebudu uvádět číslo, protože by mi někdo mohl napsat „Vole, uč se skákat do hrobu a nekritizuj naše inteligentní politiky“. Mám ale smůlu, už za komunistů jsem na protest proti jejich politice nechodil k volbám. Teď považuji za jeden z mála výdobytků skutečnost, že se můžeme vyjadřovat k veřejným záležitostem, tak to zkouším, když nemám do čeho vrtnout. Navíc nehledě na moje problémy, malér této společnosti nezadržitelně postupuje, jsem docela zvědav, kdy se konečně dočkáme nějakého osvíceného politika, který dokáže rozumově zvládnout tuhle v podstatě jednoduchou situaci. Máme ponuré štěstí v tom, že jih Evropy je na tom podstatně hůř a když vzniknou sociální bouře ve Francii, jak se obává tamější ministr sociálních věcí, nezalepí to ani unie nebo MMF. Možná, že pak bychom se zbavili dluhů stejným způsobem jako Island. 

Karel Pavlíček