Ekonomika je šedá, černá a svobodá.

Ekonomika je šedá, černá a svobodná.

Četl jsme článek jednoho teoretického ekonoma a rozhodl jsem se, že jej doplním, dokonce, že mu budu oponovat. Jednalo s o šedou ekonomiku, která podle jeho názoru tvoří až 30% z jakési ekonomiky celkové. Konstatoval to se zřejmým politováním, jako by národnímu hospodářství a tedy všem občanům, bylo ublíženo, když   je číslo tak vysoké. Jsem také ekonom, praktický,   protože musím každý měsíc kalkulovat jak naložím s příjmy a výdaji. Auditora a centrální banku mi dělá jen moje polovička. Zatím jsem se jakoby nedostal do červených čísel, na rozdíl od našeho státu vedeného lidmi, kteří si říkají politici, s ekonomickými poradci z NERVU.

     Přesto, někde naskakuje vícemístná číslice závratným tempem, momentálně se motá kolem 1,7 bilionu děleno 10 miliony přibližně tedy 170 000,- komusi dlužím, i když jsem si nic nepůjčil a splátka kterou musím ročně platit činí 80 miliard děleno 10 miliony činí tedy 8 000,- Kč.

   Jak k tomu došlo. Na rozdíl od školního ekonoma tvrdím, že máme ekonomiky tři. Šedou, černou a svobodnou. Teoretický ekonom nevyslovil definici šedé ekonomiky. Já se domnívám , že se jedná o široký prostor ve kterém se pohybují plátci daní z tvořivé činnosti, tedy i já sám. Musím se přiznat, že nám jde všeobecně o to, omezit maximální měrou daně, která odevzdáváme na berním úřadě a raději investovat do firmy, nebo i do vlastních požitků, jako je jídlo, pití a podobně. To mě osobně moc nestojí, když se omezují v jídle kvůli zdraví, piji vodu z kohoutku a to „podobně“ se omezuje na dovolenou v termálních lázních s vlastní ženou, která dává pozor, abych nehýřil u baru, leda u vřídla se smradlavou minerálkou.

   Školní ekonom  další kategorii neuvádí a zřejmě ani neuznává, ale já tvrdím, že nejen existuje, ale že je příčinou mého imaginárního dluhu a mých uváděných osmitisícových splátek při placení DPH z nákupů, mého   důchodu momentálně 8 600,- Kč a dalších finančních neduhů, které doléhají na většinu obyvatel, když se jedná o přežití.

   Jde o černou ekonomiku organizovanou politiky v součinnosti s právníky, kteří tomu švindlu dávají zákonné ospravedlnění a některými ekonomy, kteří tvrdí, že jde o optimální řešení. Necháváme se   zákonně okrádat, což je dvojité neštěstí. Na jedné straně nám chybí vlastní prostředky, na druhé straně je jasné, že čím víc peněz mají politici k dispozici, tím větší hrůzu za ně zorganizují.

    Jde o zacházení s penězi, které se získají hlavně z nekřesťanských daní, od těch pošetilců, kteří se snaží živit tvořivou prací. (Jsem pyšný na to, že se k nim taky počítám, aspoň z části). Peníze získané z daňové krádeže mají jednu lákavou vlastnost. Nemusejí se z větší části znovu reinvestovat, mimo pro repasování lupičského nářadí a vyplacení loupežnického mančaftu  . To bývá obvykle jen malý podíl, aktuální garnitura si z peněz ještě pořizuje ozdobnou ideologii o svobodné demokratické společnosti, placenou kulturu, zábavné sportovce a parazity sající podle příslušných zákonů. Ti všichni se navíc hodí, když jde o počty hlasů při volbách ke korytu.

   Černé ekonomice od politiků posléze vděčíme za dluhy, které jsme neudělali a za splácení úroků, které jsme nesjednali. Taky za zlatý hřeb, nezaměstnanost. V poslední době za dramatický růst depresí mezi střední generací, způsobený nejistotou při permanentní výrobě nových nařízení, zákazů, příkazů, směrnic, úprav a především zákonů. To každého vystavuje vůli jakýchsi tajemných nátlakových skupin, lobbyistů, zákonovýrobců a zákonodárců,  z nichž ti poslední  většinou nechápou o čem rozhodují při zmáčknutí nějakého knoflíku, když se odtrhnou od prohlížení bulvárních časopisů nebo proberou z polospánku.   Kvůli pořádku, připomínám, že 10 až 15% psychicky nemocných si sáhne na život, i pro ty ostatní jde o těžké zatížení a pro zdravotní pokladny brzy největší výdajovou položku na léčení a další zatížení pro výkonnost ekonomiky když roste počet práce neschopných.

   Pro úplnost musím zmínit také svobodnou ekonomiku. Nevím vlastně o co jde, jen se domnívám jak by mohla fungovat, když uzavírám se zákazníky smlouvy podáním ruky. Myslím, že Stření Evropa byla svobodě nejblíže před první světovou válkou, když politici teprve vylézali z děr, byly malé daně, bylo málo právníků i zákonů. Tón ve společnosti udávala osvícená šlechta, která byla přece jen spojena s ekonomikou dík vlastnictví ze kterého získávala výnosy, nebo neúspěch.  Dovedu si dobře představit úspěch, který by nás čekal, kdybychom se dokázali aspoň částečně osvobodit od všech těch pijavic, které táhne tak zvaný státní aparát na svém hřbetě.

    Dovolím si ještě řešení situace. Organizovat společnost musejí lidé vybavení od přírody logickým mozkem. Logice se nelze naučit ve školních lavicích, ani se nedá vyčíst z knih. Ve Staré Číně se používaly objektivní inteligenční testy, k tomu bychom se měli vrátit. Paměťové typy se k určování norem pro soužití moc nehodí. Mají zásobu poznatků, ale ne schopnost vyvozovat souvislosti.  Rozhodně  nás nemohou vést  ti, kteří volební guláš vylepšují populistickými sliby, jak je běžná dnešní praxe, rozhodně ne ti, kteří si ani nečuchli k vydělávání peněz činností na trhu práce.

   Vypadá to ale, že po sedmi tisících letech, kdy my, co jsme zrovna neměli to štěstí a byli jsme nejhůř otroky, potom nevolníky, poddanými, vykořisťovanými, nyní okrádanými, máme naději. Za pár let se rozběhne počítací mašina, která si bude umět nejen pamatovat, ale i logicky přemýšlet. Potom, až odvážná obsluha vynese tajně výsledek a uveřejní ho v nějakých novinách, kde se málo bojí, nebude pro tak zvané politiky vyhnutí. Je to potupné, že nás vykoupí stroj ne  lidský intelekt, ale ve společnosti, která uznává většinový princip, nemá jednotlivec téměř šanci. Přesto, rád bych se toho dožil, i když to potom už asi nebude tak smrtelně napínavé, ve všeobecném blahobytu.

       Musí se tady ale konečně prosadit vláda rozumu, protože je potřeba řešit neodkladné problémy s přežíváním našeho etnika proti tlakům z jihu a východu a musíme zjistit skutečnosti týkající se oteplování planety, dále zajistit se i proti událostem jako byl čeljabinský meteorit, samozřejmě jde i o zdravotnické problémy. Místo toho nás tady zatím, s použitím násilí ovládá oficielní parazitická mafie, která si užívá bohatství s pocitem, že je všechno v pořádku, přitom žije z výpalného za to, že nás jakoby chrání před ještě primitivnějšími zločinci. Do určité míry je to naprosto rozhodující výkon, protože kdyby se k moci dostala ulice, vedlo by to k mnohem větší katastrofě. Přesto daň kterou za to platíme je vysoká, jedná se především o zdraví a někdy životy. Použitím rozumu který zde téměř chybí, by se obrana práva dal spojit i s ekonomickým úspěchem. V tom je podstata problému.

Karel Pavlíček