ŘEŠENÍ společenské situace, jednoduché, nutné, těžko proveditelné

Díky lobbyngu, poslancům, právníkům a tak zvané legislativní smršti, jsem téměř přišel o možnost odborně pracovat, když se nechci podrobit selekci nějakých neznámých, kteří asi trpí mengeleho komplexem. Nezbývá mi nic jiného, než se opět stát revolucionářem proti své vůli.

Česko zrychluje pád ke dnu, stojí v Lidových novinách. Může za to malá poptávka po našich výrobcích v Evropě a ve světě. To je komentář ve stylu: „Já nic, já muzikant.“ Selský rozum praví, když někdo padá na hubu, bude to nejspíš jeho vina, zakopl nebo lezl někam, kam neměl. Z komentáře k této smutné skutečnosti vůbec nevyplývá, jak se tomu budeme bránit, co podnikneme k záchraně. Nás dole, co pracujeme pro ostatní, to musí znepokojovat. Ne, že bych žil úplně z ruky do huby, ale potřebuji zakázky, abych se mohl realizovat.

A vůbec, je to zdrcující konstatování, po 24 letech budování demokratické společnosti.

   Nepíšu komentáře do novin, i když píšu blogy s jakýmsi úspěchem, zřejmě proto, že mám jiný názor na ŘEŠENÍ téhle situace.

   Pro objasnění mého stanoviska bych použil malý příklad z historie lékařství. Dr. Semmelweis se v 19. století rozhodl, že vyřeší katastrofální situaci s horečkou omladnic, na kterou na klinice, kde pracoval, umíralo 30% rodiček. Jeho pátrání trvalo dva roky, když zjistil, že onemocnění způsobují lékaři a praktikanti, kteří si nemyjí ruce v desinfekčním roztoku. Přes průkazné výsledky narazil většinově na odpor u ostatních ošetřujících a trvalo dalších 25 let, než byla jeho teorie prosazena v praxi. Dr. Semmelweis se od svých kolegů, zajisté vzdělaných, významně odlišoval. Měl jiný mozek, ne fyziologicky, ale se vzácnou vlastností. Byl empatický. Nebylo mu jedno, když někdo umírá, i když byl sám určitě finančně dostatečně zabezpečen.  Není to naprosto ojedinělá výbava lidské psychiky, jenom zřejmě dost řídká.

    To, že ekonomika padá ke dnu, není jediný důvod, který vzbuzuje obavy. Nezaměstnanost je vysoká, z toho pramení poruchy psychiky u těch, kteří se živí prací, zadlužení roste spolu s deficitem a inflací, zhoršuje se trvale ekonomická situace výrobců, řemeslníků a všech na spodních stupních platového žebříčku. Stárneme a vypadá to, že nebude na důchody. Vrcholný úspěch je, že vymíráme.

   Nemůžeme lhostejně sledovat tuhle cestu do ztracena, pokud v sobě máme aspoň kousek toho, co se jmenuje  odvaha, sebevědomí, mužství. Zcela nebezpečně se na nás chystají příslušníci militantních náboženství z jihu a ekonomicky nemilosrdní komunisté z východu. Možná to začne krachem státu ve Francii pod vedením socialisty Hollanda.  

     V tak zvané demokracii je samozřejmě potřeba oblbnout ty, co volí, což se  zřejmě dá   pořídit použitím peněz. Politici je nedovedou vydělat, tak je musí někde zrekvírovat. Tohle okrádání je potřeba přejmenovat. Místo loupežnické kořisti se používá termín daně a poplatky. Nejde jen o změnu terminologie, ale především morálky tak, aby většině bylo jasné, že platit na finančním úřadě je naprosto v pořádku a nutné. Na to jsou nové zákony a pro ty, co by to prokoukli, tvrdé tresty. O nové zákony se jako vždy v totalitě postarají právníci. Opět, čím více zákonů, tím lépe pro jejich producenty. Politici si od právníků nechávají vytvářet docela ohavnou morálku, na hony vzdálenou naší  výbavě o tom, že vraždit, krást a lhát se nesmí,  je to smrtelný hřích.

 Tomáš Baťa: „Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že mravní bídu a hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu.“

     Jsme morálně vybaveni   milion let pořád stejně. Křesťanství byl skvělý návrat k původnímu uspořádání. Díky desateru kde se jen opsala naše genetická výbava, jsme získali náskok před ostatním světem. Jenomže od 20. století jsme zpět v době barbarské a Mojžíš nebo věrozvěsti nikde, aby se opět ozvalo kostelů: NIKDO NESMÍ DOSTAT NIC ZADARMO, VRAŽDIT, KRÁST A LHÁT JE SMRTELNÝ HŘÍCH.

   Politici a ke všemu ochotní právníci tvoří komplot, který je životu nebezpečný. K nim se klidně mohou připočítat další jakoby vzdělanci, kteří se postarají o výstavbu Potěmkinových kulis. Pro pořádek: politologové, ekonomové, sociologové a podobně. Zvlášť zodpovědní jsou pracovníci ve sdělovacích prostředcích, novináři, kteří by o nebezpečí měli informovat. Buďto se bojí nebo jsou hloupí a nic nechápou ani netuší.

 To by na úvod stačilo. Jednoduché ŘEŠENÍ spočívá v tom, že vládnout nám mohou jen lidé s mozkem jako měl Dr. Semmelweis, tedy ti, kteří nenatáhnou ruku po platu v násobcích průměru, když se kolem doslova umírá a děsivá budoucnost stojí za dveřmi. Ta vlastnost se jmenuje empatie a je dopřána inteligentním logickým mozkům, bohužel vůbec ne paměťovým.

   Všechno musí opět začít u zásad, které měly hospodyně v kuchyni vyšité nad stolem. Bez práce nejsou koláče, časně vstávej, časně léhej na jiného nespoléhej, neboli, nikdo nesmí dostat nic zadarmo. Jsou to staromódní hesla, moderním graduovaným filozofům k pousmání.

     Je mi naprosto jasné, že ve 20. a začínajícím 21. století prosazuji strašlivou revoluci, něco neslýchaného, nezákonného. Je to dokonce proti Listině základních lidských práv a svobod, kde stojí: Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Tím je nápis v kuchyni nad stolem naprosto znehodnocen a politici nás mají na lopatě .   Tisknutí peněz, půjčování si na batolata a nenarozené a různé fígle od ekonomů, které se jmenují fiskální politika, na tom nemohou  nic  moc změnit.

   Máme krizi. Pro ozřejmění příčin souhlasím s Tomášem Baťou, jde o mravní bídu. Máme neúspěch, pád ekonomiky, nezaměstnanost,  dokonce se  novináři odvažují napsat to opatrně v novinách, které se zcela nevhodně jmenují Lidové. Jde o nemocnou společnost, trápíme se a někteří už to nemůžou vydržet.

-         Potřebujeme někoho, kdo místo natahování ruky po podílu z kořisti, použije k tomu empaticky vybavený mozek a začne třeba zjišťovat, proč se ekonomika Nového Zélandu zlepšila po pravicových reformách nebo proč je ve Švýcarsku nezaměstnanost nižší, místo aby se zajímal jen o výsledky tamního hokejového mančaftu.

-          V kapličce na návsi nás napříště smí svolávat k plnění povinností, když hoří stodola nebo se potokem žene voda jenten, kdo se dokáže postarat sám o sebe, bude zvonit dobrovolně a bezplatně a ne vystrašený demoralizovaný trafikant, který vnímá jen vlastní  problémy.

-          Jsme geneticky vybavení vysokou mírou obětavosti pro spolupráci na smysluplném díle. Nepotřebujeme tisíc zákonů jako jsme je nepotřebovali celou historii. Spíš to vypadá, že díky těmto nepřirozeným nesmyslným výmyslům, vymíráme.

       O tom, jak vybrat vhodné typy, s uvedením příkladů z historie, příště. Karel Pavlíček