Podle politiků je Země plochá deska, kterou nesou dva sloni

Prvně jsme si mysleli, že Země je plochá deska, která plave na vodě, potom, že Zemi nesou sloni kteří stojí na krunýři želvy, ty potom vystřídal obr Atlas. Hodně to vylepšili Řekové, když přišli s názorem, že Země je koule. Koperník zjistil, že obíhá kolem Slunce Giordano Bruno byl upálen za to, že hvězd jako je Slunce jsou ve vesmíru miliardy. A tak dále, je zajímavé, že k původní teorii o placce se nikdo nevrací. Co je prokázáno ve vědě, je trvalou hodnotou, dík tomu jsme doletěli na Měsíc, proto  máme auta, elektřinu a splachovací záchod.

   Docela jiné je to ale při uplatňování teorií o spravování lidské společnosti. Nejsem historik, mám jen kusé informace. Důležité je uvědomit si, že  jsme tvorové se sociálním chováním, tedy uzpůsobení pro život v kolektivu s vedoucím. Je významné, všimnout si jak příslušný funkcionář ke své roli přišel. Původně a to se jedná o milion let, nebyl zvolen, jak se děje v zástupní demokracii, on se do své funkce prosadil svými zásluhami.  Roli hrálo dělení společně získané potravy. Aby byla skupina silná, muselo se dostat na každého, samozřejmě odstupňovaně, rozhodně ne jako u dnešních manažerů státních podniků s platem v  násobcích, když jejich zásluhy bývají neměřitelné. Celý tento mechanizmus soužití dal vzniknout smyslu pro spravedlnost, kterou máme uloženou v psychice.  Tahle výbava  se dá experimentálně dokázat u všech tvorů se sociálním chováním, tedy na příklad u psů, opic a také u lidských nemluvňat, které ještě nemohl nikdo nějak ovlivnit.

Skupina opatřená vlastnostmi, které se dají pojmenovat jako morálka, má nejlepší  šance k přežití.   

Je záhodno, uložit  tohle poznání, čili předpoklady úspěchu do nějakého třeba písemného kódu, o který se můžeme opřít při řešení aktuálních situací. Musí být základem všech moderních zákonů, jinak jsou jen paskvilem deformujícím původní uspořádání. Tvůrců morálních kodexů bylo více, v úspěšných náboženstvích. Podle toho, co mi uvízlo v paměti po absolvování všeobecného vzdělání, byl nejúspěšnější Mojžíš s Desaterem. Přikázání kladou základ mezilidských  vztahů a lze je nalézt i v ostatních   kulturách, mimochodem jsou tyto zásady obsaženy i v Koránu. Asi nejvýznamnější jsou přikázání 5 až 10, kde je zakázáno zabíjet, krást, lhát a posléze usilovat o ženu a majetek svého bližního, tedy toho s kým spolupracuješ, kde je příslušníkem tvé obce nebo šíře tvého státu a společnosti. Když s těmi ženami se to nemusí brát tak doslova. Samozřejmě, součástí jsou i sankce, kdo se provinil měl hřích a mohl se dostat do pekla. Trochu bych to upřesnil. Kdo se provinil měl posléze neúspěch, hned tady na zemi, to strašení peklem už moc nefunguje. Vypadá to jako protimluv, když se politk dostane po haluzi ke sto milionům, nevypadá to pro něj špatně, ale pro celek je to vždycky prohra.

   Dík Mojžíšovi jsme  před dvěma a půl tisíci let  zakotvili, dokonce písemně, skvělé  poznání o uspořádání společnosti podle vrozených morálních zásad. Řekl bych oficielně a pro všechny, protože lid, neboli dnes obyčejní občané, museli odjakživa respektovat tyhle zákonné principy, jinak by nešlo přežít.  Kazili nám to posledních asi 7 tisíc let jen paraziti, kteří žili z přebytků, které se ukládaly do stodoly nebo na sýpku, z toho co nám ze sklizně uloupili,  poleze ukradli, dnes podle zákonů zdanili. Nakonec to už začalo vypadat docela dobře. Pokřtěná šlechta respektovala odstranění poddanství, roboty, omezila výsady nakonec skoro  jen na tituly, krále,  knížata, hrabata, barony, což je z hlediska soužití skoro neškodné. Na konci devatenáctého století už byly daně nízké, 10%, umělých zákonů minimum, žádná legislativní smršť. Skoro pohádka. Hlavně se nekradlo podle zákonů. Dalo by se říct, že jsme se i ve společenských vědách dostali k poznání, že země je kulatá a obíhá kolem slunce. Jenomže asi dík válkám vylezli z děr tak zvaní politici a hlavně zjistili, že když si pořídí soldatesku s kvéry která vytvoří naprostou převahu nad ostatními, mohou opět drancovat sýpky, stodoly, chlévy, vypsat nekřesťanské daně a začít žít jako paraziti, což je ideál všech neschopných.  K těm co to zajišťují palebnou silou je potom možné pořídit další vykladače staronové  víry o tom, že vůdcové se už nemusí účastnit lovu, Přemysl, že může pustit voly na louku na nastoupit na hrad kam potom místo něho přijdou poslanci.

   Aktuálně jsme se ve společenských vědách propadli zpět k barbarství do doby předkřesťanské. Jako bychom popřeli poznání Koperníka i Giordana Bruna a vrátili  se k tomu, že země je placka a nesou ji dva sloni. Máme to napsáno černé na bílém v Listině základních práv a svobod: Daně a poplatky se vypisují podle zákonů. Zatím tam není právo první noci. Platíme, dík tak zvaným politikům na jejich kejkle 75%, což jim vůbec nestačí, tisknou peníze, půjčují si. Všechno podle tak zvaných zákonů. Právníci, politologové, sociologové, filozofové, kývají hlavou jak houpací koně. Je to podle předpisů, země je placka a nesou ji dva sloni, taky ještě může plavat ve vodě. Jsme opět úplně na začátku, jen přímo vraždit už přestali, to se neosvědčilo. Přes obrovský pokrok vědy a techniky leze z koutů neúspěch. Někteří dostávají deprese, někteří už to nemůžou vydržet. Mojžíš by si v nebi rval vlasy. Barbarství dominuje, v 20. století to miliony žen a mužů zaplatili životem.

     V zajímavém článku popisuje bloger osudy společnosti ve Švédsku:Po 18. století, kdy vysoké daně sebrali lidem téměř vše, se prosadil mechanizmus samoregulace svobodného trhu, liberalizace obchodu, omezování dotací, snížení daní.  Žádná skupina se nesmí jiným hrabat v kapsách, pomocí tak zvaných daní. Každý mohl podnikat v jakémkoli odvětví, bez komor, autorizací, kulatých razítek, obchodovat bez jakýchkoli barier. V letech 1860 – 1910 průměrný reálný výdělek rostl každých deset let o 25%, tedy za padesát let o 170%. Ještě v roce 1970 bylo Švédsko čtvrtou nejbohatší zemí světa. Po devastujícím řádění levicových a pravostředových politiků se v roce 2000 krčilo na 14. místě.

     Je mnoho příkladů, které dokumentují skutečnost, že svobodná společnost, kterou nevedou paraziti, ale lidé, kteří se aktivně účastní produktivní činnosti má skvělý úspěch. Žádná zastupitelská demokracie s profesionálními tak zvanými politiky, kteří nás strhávají ke společenskému primitivizmu, hlavně proto, aby mohli žvanit o nesmyslech za nějakým pultíkem, osvícení reflektory, ne intelektem, za peníze, které v podstatě ukradnou. Momentálně žijeme podle principů stejně moderních, jako to, že Země je placka, kterou nesou dva sloni a možná, že jen plave na vodě, jak budou ti nahoře potřebovat.

Karel Pavlíček