Každé úsilí je marné, pokud nezlikvidujeme žábu na prameni

Základní morální a ekonomický princip zní: Peníze musí zůstat těm, kteří je dokázali bez použití násilí a lichvy vydělat. Ti osvědčili svůj intelekt a sami dokážou rozhodnout o dalším použití části prostředků na obranu a případné sociální potřeby. Kdo organizuje tak zvané přerozdělování použitím donucování, je jen přihlouplý zločinec, způsobuje utrpení a zánik. Jde stále o to samé, parazitovat na bezbranných.     

Trochu se to posunuje kupředu, už nejsme nevolníci, kteří museli žádat pána o svolení k sňatku, můžeme opustit svoji vesnici, nemusíme na robotu, můžeme vyznávat, co se nám zlíbí za víru, přesvědčení, náboženství, kolem státu nevede železná opona. Jenomže momentálně se to opět zadrhává k čím dál většímu maléru.

     Když přijdeme k doktorovi, že se nám dobře nevede, ptá se na příznaky, aby určil diagnózu. Podobně se to dá určit i společnosti. Příznaky jsou jasně k popsání:

Nezaměstnanost, rozvoj duševních poruch mezi obyvatelstvem, deficitní financování zdravotnictví, růst zadlužení státu, naprosté znejistění z budoucnosti díky trvající legislativní smršti, stoupající ceny při trvalém růstu produktivity práce, narůst byrokracie a parazitických činností, imigrace ze zemí s náboženskou netolerancí, hospodářská expanze zemí z Asie, úpadek demografické křivky, úbytek obyvatelstva a stárnutí populace, neřešení situace s romským obyvatelstvem a ještě jeden příznak jako třešnička na dortu. Ti, co se účastní rozkrádání státního a bruselského rozpočtu podle na míru udělaných zákonů, krásně bohatnou, a my, co ty rozpočty zásobujeme svými penězi, máme syndrom vyhoření a holý zadek.

     Je toho mnohem víc, ale tyhle příznaky stačí na určení choroby. Otázka je, kdo malér způsobuje, jak by se to dalo léčit, jestli nejsme odsouzení k pomalému umírání, jestli vůbec přežijeme.

      Za uvedeného stavu to není problém pro diagnostika, spíš pro matematika, který z postupu stárnutí obyvatelstva a úpadku demografické křivky lehce vypočítá náš osud. Ještě bych to zkomplikoval o rozvoj depresí a únavového syndromu mezi obyvatelstvem. Tím se to zkracuje docela podstatně.  Navíc můžeme se pokusit srovnávat s historií. Proč zanikla Římská říše je mimo dosah mých vědomostí, ale rozhodně i zde hrálo roli násilí uplatňované proti vlastnímu obyvatelstvu ve formě vysokých daní a rozbujení parazitizmu.

      Prožil jsem dva režimy, které skončily, tohle je třetí, který čeká stejný osud. Ze zániku Třetí říše si pamatuji hořící domy po bombardování našeho městečka. Ze zániku komunistického experimentu byla nejlepší generální stávka v roce 1989, když se u nás ve městě na Masarykově náměstí shromáždili pracující a vypískali okresního tajemníka KSČ.

     Co mají společného neúspěšná uspořádání lidské společnosti?  Je toho dost podobného, především výkon násilí proti vlastnímu obyvatelstvu. Co je ale to rozhodující, charakteristické, podmiňující. Je to rozumová úroveň vládnoucích. Ten, kdo si pomáhá násilím proti těm, které odsoudil do role bezbranných ovcí, aby na nich mohl parazitovat, je vždy hlupák.  Tvrdím to navzdory tomu, že není moc dokladů o opaku toho tvrzení, kdy si vládce počínal rozumně. Z historie jsem měl vždy špatnou známku, kvůli dějinám marxismu-leninismu mě málem vyhodili ze školy, proto nedovedu uvést moc příkladů. Snad jen Josefa II. a jeho matku, tatíčka Masaryka, když udělal pozemkovou reformu a umožnil lidem, aby se dostali k půdě, na které mohli pěstovat plodiny, postavit provozovnu nebo dům. Úspěšné reformy udělal politik na Novém Zélandu. Těch opačných příkladů, které svědčí o rozumové omezenosti, je nepočítaně a vždy vedou k zániku. Na násilné zavádění komunistické utopie pod vedením Lenina a Stalina doplatily miliony svými životy. Desátníkovi Hitlerovi naletěl téměř celý německý národ včetně mnoha Rakušanů a našich Sudetských Němců, potom je ten idiot vedl do předem prohrané války. Vždycky je potřeba zkoumat rozumovou úroveň toho, který se hrne do tak zvané politiky. Historie je důležitá a zajímavá, dá se tam zjistit i to, jak to posléze dopadne.

     Uvedl jsem hlavní negativní příznaky, které provázejí momentální uspořádání, se kterými jsme každodenně konfrontováni. Když tedy použijeme historickou analogii, můžeme se dopátrat logického pokračování. Tenhle neúspěšný režim zkrachuje, navzdory žvanění politiků, hezkým článkům v novinách, snaze kulturních pracovníků, výkonům státních sportovců, navzdory přívalu nových zákonů od lobbistů, zpracovaných kvalifikovanými právníky, snaze ústavních soudců a státních žalobců. Navzdory tištění peněz ve státních tiskárnách, emitování miliard centrálními bankami, změkčování kurzu koruny a tak dále.  Opakuji, hlavní a nejstrašnější příznaky krachu jsou nezaměstnanost, úpadek demografické křivky a růst psychických onemocnění u účastníků tohoto násilného experimentu. Přistěhovalectví nepomůže, naopak, ještě zrychlí zánik. Ti, co se sem natlačí, rozhodně nemají v úmyslu nějak se podílet na smysluplné činnosti. Chtějí využít jen náš přihlouplý sociální systém, to bude další hřebík do rakve. Z průběhu demografické křivky jde pomocí matematiky pro základní školy vypočítat, kdy zkrachujeme, jenže to jsou optimistická čísla. Negativní výsledky se násobí, bude to mnohem dřív. Až budou příznaky natolik zřejmé, že ani vynaložením všech propagandistických vymožeností a úsilím všech otitulovaných politologů, sociologů, filozofů, učitelů na všech stupních, vymalováním nejkrásnějších Potěmkinových kulis, nepůjde přesvědčit těch pár zoufalců, co ještě chodí k volbám do Národní fronty parazitů, že mají volit organizátory státních zaopatřování za cizí peníze, bude se konat další revoluce. Mám dojem, že bych to přes svůj věk mohl ještě stihnout, sere se nám to tak rychle, že to možná vyjde. Při další revoluci nesmíme zopakovat starou chybu. Především musíme my, úspěšní revolucionáři, všem zájemcům o parazitická politická koryta a jejich různým přisluhovačům vysvětlit, že společnost je schopná vysoké míry samostatnosti, když je svobodná. Nepotřebujeme sociální inženýry s právnickým a dalším otitulovaným doprovodem. Jen dobrovolníky, kteří budou zvonit v kapličce, když se rozvodní potok, nebo začne hořet stodola. Taky by to šlo přímou demokracií. Lidé si určitě neodsouhlasí zákony šité pro parazity. Když bude potřeba napravit škody po současné vládnoucí parazitické mafii, musí to dělat lidé, kteří jsou pro tuto činnost predestinováni tím, že pro úspěšné konání nepotřebují násilí. Stačí jim jejich nadání a schopnost logicky uvažovat. Je to jen vzácný dar, pro ilustraci si dovolím uvést příběh zdánlivě vzdálený:  V 19. století lékaři ve Vídni lhostejně konstatovali, že umírají rodičky na infekci. Našel se ale doktor Semmelweis, který po letech pátrání našel příčinu. Byla to zcela nezištná činnost, navíc provázená ještě 25 let nepochopením a tak dále. Na štěstí to není zcela ojedinělý případ, ve společnosti se najdou jedinci, kteří analyzují příznaky a jsou schopní najít řešení, dokonce nezištně. Tyto vlastnosti jsou samozřejmě v přímém rozporu s hloupostí násilníků, kteří si za svoje diletantské pokusy ještě nechají platit zcela bez ohledu na dosahované výsledky. Viz prezident, vláda, parlament a senát České republiky. Tihle všichni pánové a dámy, kteří v podstatě parazitují na výkonech těch posledních pár produktivních, nebyli schopní, se svým slabým intelektem domyslet, že vraždit, krást a lhát se nesmí, i když na těchto přirozených zákonech stále ještě dožívá celá Evropa.  Tvrdím, že neexistují inteligentní zločinci. To, co dnešní politici konají, je zločin. Důkazem je, že neúspěch leze ze všech koutů. Dokonce tvrdím, že nemá moc smysl usilovně vymýšlet nové technologie ve výzkumných ústavech od vzdělaných vědců, zavádět ekologické získávání energie pomocí větru, slunce, organizovat hledání nerostů v hlubinách země a tak podobně. Nemá smysl dělat úspory, usilovně pracovat, platit větší daně, lapat neplatiče poplatků a vymáhat exekučně pokuty po těch, co jeli na černo, do pokladny státního dopravního podniku. Jakékoli peníze, které dostanou současní rozumově omezení politici do rukou ještě každoročně, k bilionu a čtvrt, se okamžitě obrátí proti nám plátcům a způsobí jen další úpadek a utrpení. Každé úsilí je marné, pokud se nám nepodaří zlikvidovat žábu na prameni. Jako odjakživa, stále jde o rozumovou výbavu.

 Karel Pavlíček