Co to melou o kapitalizmu? V Čechách máme přece dál socializmus

Už to není ani ten komunistický s jakoby lidskou tváří, ale s nelidskou tváří, když nám pořídili, mimo jiné, nezaměstnanost, exekutory a hezky rostoucí státní dluh.

  V podstatě jsou to pořád stejní hoši a dívky za řečnickými pultíky, ozáření světlem v televizních studiích, u mikrofonů státního rozhlasu, odpovídající reportérům v novinách. Když vidím týdeníky z padesátých let, je to stejná atmosféra, chybí snad jen pionýři a svazáci. Kapitalizmus se neosvědčil, dnes jsme tady my, dáme to do pořádku, jen chvíli strpení, vy budete makat a my se o vás budeme starat. Že je trochu rozdíl v platech, že vy, když uděláte zmetek, nesete za to hmotnou zodpovědnost. My zase vyrábíme zákonné paskvily na objednávku pro kdejakého ňoumu, aby měl státní trafiku, s nulovou zodpovědností.

     Princip je pořád stejný.  Jde o parazity a mají nás na lopatě. Žijí ve skleníku, obklopeni atributy moci, hlavně poslušnou policií, státní exekutivou, právníky, co jim dělají novou morálku a suitou zdánlivých vzdělanců, kteří vážně přikyvují hlavami a opatrně podepisují výplatní listiny podle staré zásady: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. K tomu další osvědčená pomůcka: Chléb a hry.

   Zástupní demokracie je malér; zvlášť, když se správou věcí veřejných je zase spojeno pěkně naplněné koryto a možnost přidělovat potenciálním voličům ze státního rozpočtu. Zdokonalili to tak, že čtvrtina občanů, kteří vytvářejí materiální hodnoty, je snadno přehlasována příjemci dávek a státními zaměstnanci. Nízká účast u voleb signalizuje všeobecnou apatii, ale především úspěch hlasatelů nových pořádků, brzy jim budou k dosažení žádaného postu stačit rodinní příslušníci.

   Výsledky jsou hrozivé: Nezaměstnanost, úpadek porodnosti, psychické choroby, růst zadlužení, problém s Romy, přistěhovalci, s militantním náboženstvím, expanzí zboží a firem z východu. Působí to depresivně, nedivím se boomu firem, které vyrábějí prášky na hlavu. Ten náš usmívající se prosťáček sprosťáček se dokonce chlubí, že na Ostravsko zařídí firmu z Číny. Naši lidé budou vytvářet zisk čínskému kapitalistovi- komunistovi. Bůh nám pomáhej.

    Vypadá to přinejmenším na státní bankrot, viz Argentina. Zase z toho politici vyklouznou. Budou to vědět první a převedou si bankovní konta do Švýcarska. Jedou systém po nás potopa s tím, že oni odjedou na lodi, jenže nechápou, že to bude Titanik. Šajba chytne i je.

        Všude stojí katedrály, kostely, kapličky, v polích jsou Boží muka. Pro nás jsou to jen hromady nádherně poskládaných kamenů, abych použil slova Exupériho. My bloudíme pod klenbami jako vyprázdnění zakletí návštěvníci, neschopní navázat na dva tisíce let starou tradici.    Jsou to památníky úspěchu a respektování desíti zákonů, které se naučí každé dítě za pár opakování. Dnes máme zákonů tisíce a právníci smolí další, aby je předhodili politikům, kteří vůbec nedovedou domyslet co se stane, až na pokyn vedoucího klubu zmáčknou příslušné tlačítko. Jsme bezmocní proti řádění těchto lidí, kteří si z toho udělali výnosnou atrakci, zabezpečení policejním sborem a státní exekutivou. Cítíme, že něco je špatně, jenomže za chyby se platí, někdy docela tvrdě, o tom by mohli mluvit vojáci Wehrmachtu umrzající u Stalingradu. Máme důvody proč se bát budoucnosti. A navíc život pod kuratelou neschopných je ubohý.  Popřeli jsme Boha a s ním morální principy. Ztratili jsme jistotu, každý hochštapler si shora uvedeným způsobem může pořídit pohodlný život na náš účet, ale nejen to, malta v hradbách kolem našeho města se drolí a vypadávají velké kameny. Až přitáhnou dobyvatelé, jsme jim vydáni napospas.

     Zatím máme čas, my, kterých se to nejvíce týká, na osvědčené řešení, dost podobně jako v roce 1989. Jenom tentokrát musíme zvednout laťku. Havel a další po něm na hradě a v parlamentu a senátu, jenom vystřídali Husáka a ty v Národním shromáždění. Otevřeli hranice a zrušili cenzuru, ale odevzdávat jim musíme opět tři čtvrtiny mzdy, aby si měli s čím hrát, na svoje platy, na dávky, dotace, subvence, příspěvky a tak dále, s tím, že občas se něco ztratí. Spravovat věci ve státě musejí ti, kteří se zaváží, že nebudou svými platy parazitovat na státním rozpočtu, tedy krást a tvrdit, že tak je to v pořádku, tedy lhát. Pro ty, co nevědí, co to znamená, dodávám: Musejí respektovat přirozené zákony, které se vztahují zatím jen na nás dole, protože my, kteří pracujeme pro obyvatelstvo, jednoduše nemůžeme fixlovat, protože bychom se mezi lidmi neuživili. I když to někomu bude připadat neskutečné, funguje to v zemích, kde mají přímou demokracii a poslanci mají občanská povolání. Jde jednoduše o to, aby se takzvaní politici zřekli parazitického způsobu života,      včetně státem placených partají, ze kterých se rekrutují, ty musejí žít jen z členských příspěvků. Stát musí být umenšen. Všechny zákonné trafiky skončí. Nikdo nebude za svoje výkony fakturovat podle jakýchsi tarifů a honorářových řádů, jen ceny v místě obvyklé, odpovídající vzdělání, vynaloženému úsilí, námaze, případně riziku. Na dělnická povolání se nelze dívat svrchu, potřebujeme nutně i popeláře, zedníky a horníky. Taky se tento přístup jmenuje morálka. Máme ji každý v sobě vrozenou, protože jsme tvorové se sociálním chováním, podobně jako opice, psi a další. Je to dokázáno vědeckými experimenty. Umělá morálka tvořená na přání nefunguje, i kdyby ji stvořilo hejno právníků a podepsal jednohlasně parlament, senát a prezident. Důkazy tohoto tvrzení nacházíme na každém kroku, nejlépe v psychiatrických léčebnách.

    Prostě všechny revoluce jsou k ničemu, když se jen vymění paraziti na hradě a trochu poopraví žvanění v televizních studiích s tím, že jedni budou dál platit daně především na to, aby se ten kolotoč dál točil. Naprostá většina lidí, kteří se nechají od někoho nebo něčeho platit, se dostane do vleku tohoto mechanizmu. Rozumově nezvládnou tuto mimořádnou situaci a začnou se chovat po vzoru všech přihlouplých uzurpátorů, despotů, politiků, se kterými jsme celou historii měli co činit. Navíc společnost lidí, opic i vlků je schopná samostatné existence na základě vrozené morálky, schopná spolupracovat, dokonce obětavě, vedená těmi, kteří se musejí osvědčovat jen v případě odvrácení nebezpečí, aby aktuálně u lidí zvonili v kapličce, když hoří stodola, nebo se rozvodní potok. Tuto činnost musejí ti nejschopnější konat navíc, mimo svoje povolání, jako čestnou. Každé uspořádání, které toleruje vládu parazitů, je katastrofa.

Karel Pavlíček