Pohádka z Bruselu v Hospodářských novinách

Je dojemné, když zdánlivě seriózní ekonomický časopis ve svém předvánočním vydání uveřejňuje pohádky pro tak zvané obyčejné občany. Poněkud tristní je, že když se jim uvěří, neseme důsledky na vlastní kůži.

Přečetl jsem si v Hospodářských novinách článek o Junckerově výzvě  o 21 miliardách eur s tím, že se předpokládá 15 násobné zhodnocení. Článek se dále zaobírá vhodností různých projektů a nabádá, abychom byli připraveni, když do Prahy přijede z Bruselu komisař Katainen jako další spasitel s otázkou, zda jsme nachystáni zbohatnout tímto způsobem.

    Nevím, jestli je pisatel článku tak naivní nebo měl rýmu a nebyl ve škole, když se přednášelo o základním ekonomickém zákonu, který ve zlidověné formě zní: Páni peníze neserou. Těch 21 miliard nejsou úspory pána Junkerse, ani dalších soudruhů z Bruselu. Museli se k nim dostat jiným, dnes obvyklým způsobem. Buďto je nechali zrekvírovat finančními úřady zemí EU ve formě daní, zjednodušeně řečeno nakrást, nebo je nechali natisknout penězokazeckou dílnou, které se říká Evropská centrální banka. V tomto případě by o tyhle prachy připravili všechny, co mají úspory, zvýšili inflaci a zvedli pracujícím korýtko. Mimo pracovníků příslušných finančních úřadů se takhle živí 36 tisíc úředníků v Bruselu a samozřejmě v první řadě organizátoři tohoto kejklu - politici na všech úrovních, kteří se posléze postarají o dokonalé znanicovatění této pochybné výzvy.

      Je jasné, že se k tomuto skvělému tahu muselo zařídit mnohem víc peněz, aby se uživili všichni uvedení kolem. Zmíněných 21 miliard je jenom to, co z toho nakonec zůstalo. Bohužel, když si k tomu představíme známou agendu kolem státních zakázek s příslušnou administrativou, iniciativou lobbistů a pokušením s krabicí od vína, dostane se nakonec k realizaci golfového hřiště, akvaparku nebo v lepším případě dálnice, tak polovina. V podstatě tedy od aktivních, pracujících, od fungujících podniků a podnikatelů, z výroby, nechali politici použitím obyčejného násilí, kterému se říká daňové zákony, vybrat v tomto případě aspoň 30 miliard, aby do pochybných státních investic z toho zůstalo těch zhruba 10 miliard. Výsledek je debakl, nezaměstnanost, dluhy a tak dále, jak to všichni známe.

    Dovolím si rozšířit tuto úvahu ještě trochu strašidelněji. Tak zvaní čistokrevní politici, kteří se nechají živit z výpalného jako paraziti a začali zasahovat do hospodářství, se dostali k moci nástupem Lenina a Stalina, štafetu přebral ten v Německu, od něj potom u nás Gottwald a spol. Komunisté to nakonec vzdali po naprostém neúspěchu jejich zločinů a zaostávání hospodářství. Nedovolím si raději srovnávat je s dnešní garniturou politiků parazitů, kteří organizují subvence a dotace, jenom tvrdím, že jejich diletantské zasahování do hospodářství povede opět ke zhroucení celého systému, který násilím ovládají od Kamčatky po Aljašku s nepatrnými výjimkami, kde panuje přímá demokracie.

   Naše smůla spočívá v tom, že důsledky zasahování politiků do hospodářství oni sami nepocítí, když si sami odhlasují výši svých platů. Odneseme to jenom my, kteří se proti své vůli účastníme tohoto socialistického experimentu na straně dal a má dáti, tedy se všemi ekonomickými důsledky. Dovolím si tvrdit, že kdyby si politici přestali hrát s našimi penězi na spasitele, stoupla by naše životní úroveň nejmíň třikrát a mohli bychom vyřešit problémy související s bídou, dluhy, nezaměstnaností, případným oteplováním planety a mnohé další.

    Raději už skončím, je vánoční čas. Přeji všem čtenářům hodně zdraví a naději. O tom příště

Karel Pavlíček