Jsme společnost vystrašenců

Předesílám předem, že jsem chtěl napsat jen opatrný apel na jednání některých úředníků na některých úřadech a vyšel mi z toho takový zlý odporný článek.

    Dozvěděl jsem se, že další kolegyně, v jejíž pracovní náplni je časté chození na úřady, dostala deprese. Samozřejmě nevím, co bylo v tomto případě příčinou, ovšem u sebe, který také chodí na radnici se žádostmi, to vím přesně. Mezi mnou a příslušným úředníkem je podstatný rozdíl, co se týče přístupu k vyřešení žádosti. Určitě je potřeba rozlišovat mezi jednotlivými lidmi, někteří se snaží oznamovat nepříznivé okolnosti pro vyřízení jakousi formou slušného chování, obvykle s tím, že musejí zakázat výstavbu rodinného domku ve stísněných poměrech proto, že zákon nařizuje jako podmínku zřízení parkovacího auta na vlastním pozemku a že za to oni nemůžou. Další oznámí, že stavba nevyhovuje zákonu číslo třeba 17895 Sbírky a příslušně prováděcí vyhlášce, čím zdrtí žadatele, ale úředník má vyřízenou žádost jedna dvě, případně také průvodní zpráva k projektu   na zahradní chatku je nekompletní, není vypracovaná podle univerzálních předpisů platných od povolení boudy pro psa se základy pevně spojenými se zemí až po výstavbu atomové elektrárny. Přeháním samozřejmě, ale tak nějak si připadám, když vypadnu na chodbu. O jakou chybu nebo nedostatek v mé desetistránkové zprávě se jedná, se nedozvím; na otázku co tam chybí, zní jednoduchá odpověď. Prostudujte si to. Žadatel existenčně závislý na tom, zda na pozemku postaví autodílnu, pekárnu, nebo chlívek pro prasata, investoval do pozemku a projektu značné peníze, je na mrtvici a to ještě netuší, že pokud k jeho zamýšlené stavbě nevede řádně zpevněná komunikace, nesmí stavět, protože v případě, že by dostal infarkt, tam nemůže přijet záchranka, kdyby hořelo, nepřijeli by hasiči a pozemek není v územním plánu určen k zastavění. Měl jste přijít, než jste to kupoval. Výsledkem je, že máme pořízené územní plány za miliony, ale nejsou stavební místa na rodinné domky, průmysl, ve městech se čeká v kolonách na průjezd jakousi křižovatkou. Průvodním jevem života v takto vedené společnosti jsou skličující poměry všech, mimo nemluvňat a snad starců nad hrobem, kteří mají jiné starosti. Ještě chybí dovětek úředníka. Já se kvůli vám nenechám vyhodit z práce, když sem chodí kontroly z kraje, úředníci z kraje se zase bojí úředníků z ministerstva a ti se bojí ministra, ten politiků a ti, že nebudou zvoleni a budou se muset vrátit do děsivých poměrů, kde se odměňuje za množství a kvalitu vykonané práce, nebo na pracovní úřad. Jsme společnost vystrašenců, oprávněně se i my ostatní bojíme jaká další „opatření“ se na nás snesou shůry, od vševědoucích a všemocných politiků. Jakmile nemáme políčko, kozu, krávu, králíky a slepice, na zahradě švestky, načerno pálenou slivovici, jsme ztraceni, vystaveni svévoli jakéhokoli omezence.

     Jako znalec ponurých poměrů se státními úředníky si dovoluji žádat, skoro bych se snížil i k prosbě, aby byla na státních úřadech zavedena praxe, která je běžná u soukromých firem, když jsou občané na závěr jednání s příslušným zaměstnancem požádáni, aby ohodnotili jeho přístup k problematice a jim samotným. Potom také na základě tohoto hodnocení jsou pracovníci odměňováni.

   Pokud někdo politikům chrlícím umělé zákony, aniž by byli rozumově schopni domyslet, co tím způsobí a úředníkům, kteří je aplikují, nevysvětlí, že jsme na jedné lodi a komu zvoní hrana, tobě zvoní, stává se situace neudržitelnou. Život se natolik zkomplikoval, že jak se lidové říká, jsme stále jednou nohou v průseru. Květ zla je nezaměstnanost, když díky přemíře parazitů, kteří sedí za krkem těm, co ještě pracují a je jich stále méně, jsme společnost, která není schopna produkovat ani vyrovnanou reprodukci, ale ztrátovou, o přebytkové vůbec není řeč. Práce by bylo nadmíru, ale nezbývají na ni peníze, když u státních finančních koryt přednostně chlemtají ti, co je nenaplnili, a to si sem ještě taháme další imigranty, kteří budou situaci jenom zhoršovat.

    S rozumovou úrovní omezených politiků se z tohohle místa nedá hnout, i když existují výjimky, viz pan Godfrej Bloom v Evropském parlamentu, který, představte si tu nehoráznost, poslancům, kteří se opět snažili pomocí různých kontrol a tvrdých trestů vytáhnout z pracujících další daně, poněkud vzrušeně oznámil ve stručnosti: Stát je institucí krádeže, daně jsou způsob, jak politici kradou peníze občanům, aby je potom rozházeli tím nejhanebnějším způsobem. Jak je možné, že vy, kteří žádné daně ve skutečnosti neplatíte, naopak žijete z toho, oč jste okradli ostatní, si ještě troufáte zdokonalovat vaše zlodějské počínání. Až se lidé dozvědí tahle fakta a uvědomí si, co jste zač, vtrhnou do tohoto sálu, pověsí vás a budou v právu. Doslovné znění je na internetu, každý se může přesvědčit. Je velkým pokrokem, že tento muž nebyl trestán za tak opovážlivé hodnocení situace. Ostatně kdyby byl v podobném postavení takzvaný obyčejný občan, který se trochu zajímá o politiku, odpověděl by velmi podobně.

      Na podporu své ponížené supliky o odměňování úředníků také na základě jejich přístupu k občanům, podobně jako třeba v nemocnici,  uvádím, že psychiatr odborník, jehož názor nelze zpochybňovat, ředitel psychiatrické kliniky Martin Hollý v Lidových novinách z 25. září 2014, uvádí: Psychicky onemocní polovina lidí. Dr. Hnízdil uvádí tato čísla 600 tisíc občanů bere antidepresiva milion by se léčit mělo, deprese jsou  vrozenou  životní strategií člověka na podmínky, které nejsou k životu. Tahle stručná sdělení oznamují, že pokud se poměry nezmění a povedou nás dál průměrní a podprůměrní poslanci, senátoři a president, z nichž někteří jsou odsouzeni pro krádeže, jako přihlouplí zločinci, místo nadprůměrných a vysoce nadprůměrných, jedná se o zánik naší civilizace. Vládnoucí parazity včetně úředníků, kteří nevytvářejí téměř žádné hodnoty, natož něco, co by bylo k snědku, nebo prodejné na svobodném trhu, totiž nebude mít kdo živit a budou muset zjistit, že indián, který řekl, že zlato, peníze a naduté konto v bance nejsou k jídlu, měl pravdu. Ještě uvádím, že naprosto jednoduchým řešením je návrat ke kuriálnímu volebnímu právu místo práva všeobecného, rovného a přímého, kdy mohou politici celkem snadno oblbnout příliš neuvažujících 51% voličů sliby o pečených holubech. Kuriální volební právo, kdy směli volit jen občané, kteří se uživili vlastní prací na spravedlivém svobodném trhu a nebyli na nikom existenčně závislí, bylo zrušeno kolem roku 1920. Kdyby bylo zachováno, nemohl se Hitler vůbec účastnit voleb jako zpravodaj policie, natož aby byl zvolen. Jsem přesvědčen o tom, že všeobecné, přímé a rovné volební právo, kdy může volit kriminálník, bezdomovec, Rómové na podpoře, státní úředníci závislí na státu, vojáci, policisté a samozřejmě politici, z nichž někteří jsou u tlačítek skoro od narození a vůbec nevědí co je to tvořivá práce, představuje sebevražedný mechanizmus.

    Na svoji obhajobu ještě uvádím. Narodil jsem se s mozkem, který si špatně mechanicky pamatuje, za to s logikou, což jsou vlastnosti, které jsou v nepřímé úměře, když mozkových buněk máme všichni stejně. S touto výbavou bych mohl žít šťastně v 19. století, kdy na povolení činžovního domu stačil plán formátu A3, územní plán z roku 1871 byl na jednom papíře přibližně stejně velikém. Město mělo mezi poli a vinohrady vybudován silniční obchvat, na kterém se netísnily kolony koňských a kravských pohonů, nebyl komplikovaný zákon o územním plánování, takže bylo dost míst na stavby i třeba za městem v polích. Občané odpoledne chodili na korzo, protože nikdo kdo tam byl, nekradl normálně, ani podle k tomu přizpůsobených zákonů, takže se občané navzájem ctili, nic si nezáviděli a naopak si pomáhali. Stačí si přečíst nostalgické vzpomínky těch, kteří se účastnili.

    Teď to nejpodstatnější. K tomu, aby se zjistilo, o jakou rozumovou úroveň se u lidí vedoucích společnost jedná, stačí docela jednoduchá pomůcka. Neschopní používají násilí, nařízení, záplavu zákonů, ve zprávách se dozvídáme, jakou budou platit pokutu ti, co kouří na zastávce, ke stavebnímu povolení je potřeba asi deset příloh, nebudu je zde vyjmenovávat. Jen Průkaz energetické náročnosti, který naštěstí zlevnil u státem požehnaných odborníků na 3.000 Kč za rodinný dům, mně připadá jako sekýrování stavebníka, když se panstvo vozí v autech s téměř neomezenou spotřebou. V domě může každý topit dřevem z lesa, ropu musíme dovážet. Abych neutíkal od podstatného. Musejí nás vést ti, kteří se účastní výrobního procesu, jako je tomu v přímé demokracii, viz Švýcarsko. Ti totiž místo násilí a trestů vybudují společnost spolupráce, jako tady byla do první světové války. Neschopní vytvářejí jen společnost parazitů, založenou na násilí. Dříve si tento přepych parazitovat za násilím vybrané daně, dovolil jen panovník se svými několika sluhy a dvorním šaškem. Dnes parazitů, slouhů a šašků placených ze státních a unijních peněz je tolik, že se stali dominující vrstvou ve společnosti a klidně ve volbách přečíslí těch několik posledních zoufalců, kteří naštěstí velmi vysokou produktivitou práce živí ostatní. 

   Aby všechno nevypadalo tak pesimisticky, uvádím s jistotou, že za pět až deset let se do zdokonaleného počítače vloží otázka, kdo smí vést úspěšnou společnost. Potom budou někteří dnešní politici zesměšněni, někteří zavřeni za duševní utrpení, která způsobovali obyvatelstvu. Myslím, že pro svoji záchranu by měli politici začít rozbíjet počítače, jako někteří dělníci v manufakturách 18. století, jinak to mají spočítané, zmiznou ze světa lidí, kde se objevili v hojném počtu teprve před sto lety a zůstane po nich jen děsivá minulost s miliony obětí a slovo politik bude hrubou nadávkou.

        Morálka existuje jenom jedna, ta, kterou máme vrozenou jako tvorové se sociálním chováním a která pro nás platí od chvíle, kdy jsme si hráli na pískovišti a panenka a autíčko patřilo jenom tomu dítěti, které obdarovala maminka, tatínek, nebo babička a ne jinému batoleti, když dojde ke konfliktu, je to provázeno křikem nebo pláčem, až do chvíle, kdy jsme zpravidla uložení do truhly, kterou jsme si předem zamluvili. Milí tak zvaní politici si můžou udělat na prstech mozol, když se usilovně snaží mačkáním hlasovacích knoflíků vytvořit jinou, pro ně na míru šitou zákonnost o tom, že můžou všechno, co si zamanou. Jenomže marná sláva, ti, kteří kradou, byli, jsou a budou zloději, ti, kteří naivně lžou, jsou lháři, ti, kteří vytváří nelidské existenční prostředí, budou vrazi, i když zabíjejí nepřímo díky psychosomatickému původu většiny nemocí. Pojmenování politik na faktu, že se jedná o rozumově omezené zločinecké existence, nic nezmění. Až bude opět obnovena společnost třeba podle modelu z 19. století s dnešní produktivitou práce, najednou se zjistí, že jsme schopni spolupracovat a vytvářet finanční nadhodnotu, která zajistí všem práci, ekonomický úspěch společnosti a dramatické zvýšení životní úrovně, právě jen na základě původní morálky, která nás s několika tragickými odbočeními dovedla až do dnešních dnů. Doufám jenom, že to ty počítače stihnou dřív, než bude pozdě.

Karel Pavlíček