Historická zkušenost řeší přítomnost

Kdo přemýšlí, musí zjistit, že nám historie nabízí cennou zkušenost, kterou je za všech okolností třeba využít, už i proto, že původní evropské obyvatelstvo vymírá, čemuž uvažující normální člověk nemůže tupě přihlížet. Mimochodem se zmenšují i počty zpěvných ptáků a divokých zvířat, mimo rybníku za humny bude brzy vychytán i oceán, který stoupá ke kotníkům, jak tají ledovce. Varovných příkladů je dost, je tedy na místě zkoumat, čím to je. Začalo to asi před sedmi tisíci lety, kdy jsme se dali na zemědělství a postavili sýpky na přebytky. Tehdy se mohly přemnožit myši, ale vznikl také nový lidský poddruh, a sice ti, co se přiživovali na nadprodukci. Přes šamany, pohanská knížata, krále a císaře, to tihle lidé dopracovali až k politikům. Všechny spojuje jeden znak, lépe příznak; sami neprodukují nic, co by bylo k snědku nebo se dalo prodat na trhu na náměstí. Žijí z toho, co ostatní vytvořili a bylo jim prostě ukradeno, dnes se používá zdaněno, zrekvírováno, vyvlastněno a podobně. Tímto obvykle násilným zákrokem se ti, co z toho profitují, dostávají do zvláštní, pro lidský druh stále nové, nepřirozené situace. Stojí mimo společnost pracujících, žijí jiným životem s problémy, které jsou lidské povaze cizí. Zkráceně, nemají na původní tvořivé lidské společnosti spoluúčast. Když se na to podíváme z hlediska historie, tihle lidé byli, až na nepatrné výjimky, pro ostatní velmi nebezpeční, když jsme jim stavěli pyramidy, umírali pro ně v nesmyslných válkách o území, pravou víru, zlato ze vzdálených kolonií, kvůli vítězství komunismu, kvůli rasové teorii, momentálně hlavně kvůli strachu z volné soutěže na svobodném trhu, kde to zatraceně fouká, a líní, neschopní, nemorální nemají šanci, proto je potřeba pevně se držet státních koryt, různých trafik, státních monopolních podniků, úřadů, ústavů a podobně. Původně ve středověku to nebylo tak zlé, když panovníkův dvůr měl omezený počet dvorních dam, služebníků a šašků, a tím i omezený rozpočet, a tedy i nízké daně, tak kolem deseti procent. Dnes zažíváme horší časy. Lidí mimo spoluúčast je téměř polovina populace, navíc mají jiné vlastnosti. Jakmile vojevůdce nesedí na koni před svými vojsky v první řadě, ale vzadu na kopečku s kočárem, se kterým by se dalo zdrhnout po prohrané bitvě, může válek přibývat, když mu není líto vojáků, kteří padnou a jejich rodin.  Ti, co si odstranili spoluúčast pomocí krádeže, dnes zákonů, mají jiné chování a vztah ke skutečnostem. Obvykle se to dá vyjádřit postojem - po nás potopa, což se kupodivu naplňuje stoupající hladinou moří.

Ti, co si zařídili život bez spoluúčasti nebo jen velmi slabou spoluúčast, se můžou chovat zcela iracionálně, česky poblázněně, taky nemusejí dělat nic složitého, co zatěžuje mozek, nic namáhavého od čehož bolí ruce a což pro ně bývá zajímavé, nemusí dělat vůbec nic. Bohužel taky můžou zcela beztrestně zkazit, na co sáhnou. Takže pana starostu nemusí zajímat, že se doprava ve městě ucpává, nejsou nachystaná levná stavební místa na rodinnou výstavbu, není průmyslový park, místo toho se opravují chodníky, park, veřejné záchodky, předlažďuje se náměstí, to není tak komplikované a občané vidí, že se něco děje. Vhodné jsou také sliby o tom, že obchvat bude vbrzku, to brzko trvá už třicet let, a když málo, tak dalších patnáct bude trvat. Bez těsné spoluúčasti fungují také úředníci, učitelé, lékaři, kteří účtují pojišťovně, ne přímo pacientům, ti co účtují podle tarifů, státní kontroloři, povinní kominíci a komorníci, vojáci v míru, ne hasiči a policisté, kteří nasazují krk, ti jsou naopak podhodnoceni.

Nejlepší je sedět za peníze, které si sami určí na polstrovaných židlích v klimatizovaných sálech a hlasovat po obsáhlé diskuzi o tom, že se v hospodě v Horní Dolní nesmí kouřit, případně o tom, že zavřeno ve svátcích musejí mít obchody nad 200 m2, což zkontroluje neúplatný státní činitel. O tom, jak začlenit Romy do společnosti, raději ne, to je dost složité, ti budou muset dál posedávat na lavičkách v parku, kouřit Marlbora a zapíjet to pivem, v lepším případě kolou.

Jak my dole iniciativně zvedáme produktivitu, politici iniciativně zvedají daně, zbývá jim stále víc peněz na zřizování dalších postů bez spoluúčasti, takže s dětmi, co mají volební právo a důchodci, kterým mimo výši důchodu a poplatcích u lékaře na ničem moc nezáleží, už dnes tvoří většinu u uren, což je v zástupní demokracii rozhodující a jejich koryta v absolutních počtech nejsou ohrožena, jen se u nich musejí občas střídat, ale někteří jsou tam od narození až do trafiky na ministerstvu nebo v příslušném úřadu, státní společnosti, ústavu a podobně.

Až doposud to byly žertíky, teď vážněji. Ti, bez spoluúčasti, neboli paraziti, podle zákonů zužují tržní prostředí, kde stojí jednající ve vztahu rovný s rovným. Když nejsou rohlíky vypečené, nemusíte je koupit, zvlášť když se prodavačka neusmívá. Naopak kontroloři, úředníci, exekutoři, právníci a další vykonavatelé podle zákonů, nemají právo na soucit. Při žádosti o nový občanský průkaz, stavební povolení, určení výše důchodu, při odevzdávání daní na finančním úřadu, většinou narazíte místo na člověka, na literu zákona, a navíc jeho neznalost neomlouvá. Tohle působí negativně na psychiku stavěnou na dobrovolné spolupráci, to je jeden z hlavních důvodů narůstání duševních chorob u obyvatelstva. Přispívá také šíření špatných zpráv, například o rostoucím dluhu státu, demografickém vývoji, nepříznivém financování zdravotnictví, nízkých platech učitelů, migrační vlně, která se šíří Evropou, posléze o stoupajících teplotách, nedostatku srážek a tak dále. Ti, co se přímo nespoluúčastní života společnosti, se příliš nesnaží něco řešit. Pro ně je rozhodující rozhazovat zlaťáky z koně mezi voličský lid, aby byli opět zvoleni, pokud přímo nejsou diktátory a zajišťují si pokračování násilím. Na nějaký pokrok nelze příliš spoléhat, pokud si ti, co ovládají policii, zajišťují popsanou nemravnou výhodu. Nemá cenu doufat, že nějaký zdroj levné energie něco vyřeší, vědci a výzkumníci se namáhají zbytečně, veškerý pokrok techniky se nakonec obrací proti nám, jak politici dostávají více peněz z případně fungující ekonomiky, jen rozšíří svoje řady o další vykonavatele jejich nápadů.

Je za pět minut dvanáct. Musíme je nahradit schopnými a morálními. Když někdo řídí auto, potřebuje složit zkoušky, právě tak jako dítě vycházející školu, aby se zjistilo, k čemu se hodí. Ti, co řídí stát a mohou dělat mnohem větší škody než řidič motocyklu, nemusejí absolvovat žádné ověření jejich rozumových schopností a vlastností, proto to tak vypadá. Tedy buďto kuriální volební právo podle Pillersdorfa z roku 1848, nebo přímou demokracii podle Švýcarska. Obojímu se budou usilovně bránit, protože to by znamenalo, že musí do práce jako ostatní, což je pro ně hrozná představa. Přesto naše situace se po mnoha letech a obětech mění k lepšímu. Nálož, která je vyhodí do povětří, už tiká. Jedná se o prověření způsobilosti použitím vyspělejších počítačů, odhaduji tak za pět let. Kdyby roznětka zvlhla a my nedokázali prosadit první dvě možnosti, bude katastrofa zrychlovat, běda našim dětem a vnukům, hanba nám.

Karel Pavlíček