Velmi dobré zamyšlení, i když hodně smutné.

Uvědomila jsem si, že v mém okolí snad 9 z 10 mých přátel nebo známých stresují menší či větší problémy, ať už osobní nebo společenské.

Nejhůře jsou na tom ale teď ti, kteří často ne vlastní vinou ztratili práci a nemohou najít jinou. A jsou to převážně chytří a šikovní lidé s vysokoškolským vzděláním. Mají ale smůlu, že jsou v dnešní době firem přecpaných nejrůznějšími exotickými metodami řízení obyčejní a nudně slušní lidé a neumí se prosadit u uměle vyškolených HR manažerů hledající agresivní typy, které jim předepisují příručky.

Když vám po několika měsících intenzivního hledání zaměstnání stále skoro nikdo nepošle ani zápornou odpověď na vaši nabídku, pak vám začne v hlavě hrabat. Ano, někteří mí známí jsou už z toho na práškách.

Napsal jste: "Jsme v době předkřesťanské konfrontováni s barbarstvím a násilím a věrozvěsti nikde." Já bych považoval pro naše spoluobčany za typický postoj: Jsme v době pokřesťanské a jsme na to hrdi, že jsme tuto zastaralou zátěž odhodili. Věrozvěsti se mohou klidně namáhat, my jim sluchu nepopřejeme.