Abychom našli řešení našeho problému s přežitím, musíme se poučit z historie; nové modely od politických sociálních inženýrů, politologů, sociologů a různých jakoby vzdělanců s tituly před a za jménem se ve 20. století neosvědčily
Každému rozumně uvažujícímu občanu musí být jasné, že nám jde o život. Jestli nemáme spořádaně kráčet na popraviště jako nedávno Židé do plynových komor, musíme na rozdíl od nich zavčas analyzovat situaci a udělat rozhodné kroky na naší záchranu. Nejsem nezodpovědný šiřitel poplašných zpráv, dokonce prezident Zeman ve veřejném projevu prohlásil, že nám hrozí superholocaust s miliony obětí. Zřejmě tím myslel nebezpečí plynoucí z neřízeného přistěhovalectví. Jenomže to je jen jeden problém, také vymíráme, dramaticky se zhoršují přírodní podmínky, trpíme duševními chorobami z nelidského společenského prostředí. Abychom našli řešení našeho problému s přežitím, musíme se poučit z historie; nové modely od politických sociálních inženýrů, politologů, sociologů, školených filozofů a různých jakoby vzdělanců s tituly před a za jménem se ve 20. století neosvědčily s jepičím životem státních formací a miliony obětí, ať se jmenovaly komunizmus, nacizmus, socializmus s lidskou tváří nebo bez ní. Naopak historie našeho druhu nám nabízí použitelná řešení, když jsme nějak doputovali až sem, v podstatě je to jednoduché. Jde stále o výběr vhodných lidí, kteří nevraždí, nekradou ani podle jimi sesmolených zákonů a nelžou. S realizací tohoto závěru máme ale posledních pár tisíc let opakující se těžké problémy. Tentokrát to nesmíme zase pokazit, už to máme dost nahnuté. Nemá smysl nechat se dál vláčet stávajícími mafiánskými spolky, které si říkají politické strany jednou více vlevo podruhé více vpravo nebo jalově zdánlivě středně, od ANO přes ČSSD, ODS, až po SSO. Smysl konání lidí v těchto spolcích je docela průhledný. Musím si ze státního koryta nahrabat, aby to vyšlo až do důchodu, příště by to nemuselo klapnout, případně nějakou trafiku ve státní službě. Samozřejmě bez ohledu na to jak se daří ostatním a jakým nebezpečím jsme všichni vystavováni. Jak tedy na to s poučením z historie?
Shora uváděný nadpis není přesný; ve skutečnosti první malér nastal mimo lidskou paměť, když se před asi sedmi tisíci lety rozhodl nějaký násilník, že pomocí lepších zbraní a početní převahy se instaluje do čela lidské skupiny a podmaní si ostatní. Do té doby, celou ontogenezi druhu člověk, to bylo jinak. V čele lidských uskupení byli ti nejschopnější, kteří se postavili jeskynnímu medvědovi, věděli, jak se uloví mamut, do tábora donesli nejlepší kořist, dokázali v čele své smečky vzdorovat konkurenční skupině v boji o území, nehledě na početní převahu. Je třeba si uvědomit, že ti, co podmiňovali svými schopnostmi přežití, museli být inteligentní a morální, rozhodně dokázali rozdělit výsledky společného snažení třeba na lovu podle zásluh, aniž by si ponechali lví podíl a v žádném případě neposílali do nebezpečí ostatní a potom parazitovali na jejich výkonech. Morální chování máme posléze uloženo v dědičné informaci, je nám jasné, že pro přežití se nesmíme navzájem okrádat.
Dědictví prvních násilníků posléze převzali faraoni, kteří zjistili, že jsou zástupci Boha na zemi a mají právo v tom duchu jednat; tedy nechat si stavět pyramidy usilovnou a nebezpečnou činností ostatních. Starověk na tomhle uspořádání nic moc nezměnil, císařové zavedli chléb a hry, což se jevilo jako účelné pro ovládání většiny udržované v nevědomosti například o tom, že lidé jsou si rovni. Před dvěma tisíci lety se stalo něco mimořádného. Nějaký Mojžíš vybavený intelektem a morálkou nechal do skály vytesat Desatero a začal tvrdit, že vraždit, krást a lhát se nesmí, mimo jiného. Toto zatím neuvěřitelné učení zaujalo část obyvatelstva v návaznosti na jejich bídnou existenci a začali poznání rozšiřovat jako křesťanství. Potom se část z nich stala potravou pro lvy v amfiteátru, další byli mučeni, vražděni. Vládnoucím se křesťanství jaksi nehodilo do krámu, trvalo tři století, než bylo jako náboženství uznáno císařem.
Středověk vlivem osvícenství a poněkud váhavým aplikováním křesťanských norem, přece jenom na úseku lidských práv postupoval k lepším podmínkám. Hus byl upálen, když hlásal naplnění křesťanských ideálů skromnosti blahobytně žijícími nositeli pozlacených ornátů, ale Josef II. a jeho matka odstranili nevolnictví a zavedli pokrokové reformy. Role osvícených panovníků nám byla poskytnuta díky náhodě, rozhodující naplnění podmínky o vládě morálních a inteligentních nebyla nijak uskutečněna. Přesto pozitivní děj pokračoval v novověku událostmi v revolučním roce 1848 a následujícím geniálním nápadem ministra Pillersdorfa, který zavedl kuriální volební právo. Je důležité seznámit se s tímhle způsobem akcelerováním morálních a inteligentních do vedení společnosti. Volit do druhé komory parlamentu mohli jenom svobodní občané, tedy ti, kteří se osvědčovali ve společnosti jako tvůrci hodnot, řemeslníci, obchodníci, sedláci, ekonomicky úspěšní šlechtici, lidé, kteří prokázali svoje intelektuální a morální hodnoty pohybem na svobodném trhu, určitě bez subvencí a dotací, které plodí jenom korupci. Jednalo se tehdy o jednoduché objektivní výběrové řízení a uplatňování zásluhového principu, kdy se v čele společnosti objevovali lidé, kteří měli zásluhy na její fyzické existenci. Situaci ovlivňoval také fakt, že se vesměs jednalo o věřící, kteří respektovali přirozený princip o tom, že krást a lhát se nesmí a dokázali si domyslet, že se to nevyplácí. Hlavním rysem téhle společnosti byl fakt, že občané spolu spolupracovali na rovné úrovni, jednalo se o společnost spolupracujících. Volit mohli jenom svobodní, tedy ti, co se dokázali sami uživit tvořivou prací, tedy žádní závislí na milodarech od ostatních, rozhodně ne ti, kteří pro sebe organizovaně kradou jako dnešní politici, taky ne policisté, vojáci, státní sloužící jako úředníci, s tím, že někteří vzdělanější, jako učitelé, lékaři, faráři, měli výjimku. Dokonce ti produktivnější, kteří platili větší daně, měli násobek hlasů ve volbách. Pillersdorf tím po tisících let napodobil původní poměry, které nás provázely celou ontogenezi druhu člověk s výběrem schopných jedinců do čela společnosti. Následující období do první světové války, bylo velmi úspěšné s daněmi pro císaře pouhých 10%, proto s relativně bohatým obyvatelstvem, které nikdo masivně neokrádal, budovala se výstavná jádra měst, která dodnes obdivujeme, nové vesnice s domy z pálených cihel, porodnost vzbuzovala obavy, protože byla na rozdíl od dnešních časů vysoká. Kuriální volební právo bylo zrušeno v Evropě kolem roku 1920, takže nezaměstnaný poloblázen Hitler měl příležitost jako politik placený z druhé ruky, demokraticky zvolený, způsobit lidskou katastrofu. Jakmile bylo kuriální volební právo nahrazeno všeobecným, přímým, rovným volebním právem, byly opuštěny mechanizmy oddělující zrno od plev a do vlády společnosti se mohou dostat i průměrní a podprůměrní; v tom je jádro našeho problému. Pro tyto lidi není vůbec složité přivést společnost k propasti, už ji máme na dohled.
Důležité konstatování zní: Míra zdanění kopíruje míru zoufalství a neúspěchu aktivního pracujícího obyvatelstva a posléze všech členů společnosti. I ti, kteří z okrádání profitují, jsou obětí tohoto zločinu. Úspěšná éra, k níž jsme se nějak dopracovali uplatňováním křesťanských principů ve společnosti, skončila vyhlášením první světové války a zvedáním daní z 10 na 25% pro krytí výdajů bojujících stran. Politici, kteří nastoupili do funkcí po válce, aby nahradili neúspěšné mocnáře, včetně opěvovaného tatíčka Masaryka, nevrátili daně na předválečnou úroveň, ale zaradovali se velmi. Takový příval peněz k dispozici, za to se budeme projíždět na bílém koni, respektive dnes v Superbu po republice, budeme povýšeně kynout přihlížejícím ve špalíru, posléze posedíme s těmi, co si přikoupíme, aby poslouchali bonmoty, mohli se zadarmo napít a najíst, ti nejhloupější budou i tleskat. Druhá světová válka zvýšila pochopitelně břemeno berní na 50% a politici co nastoupili, se opět zaradovali velmi, za to se dají nejen pořídit sloužící, ale i zmanipulovat nemyslící pomocí propagandistů různého druhu, novinářů, filmařů, umělců, vědců, taky lékařů, samozřejmě právníků, politologů, sociologů, filozofů, historiků, stačí je jenom zaplatit přímo nebo skrytě, takže si pořídíme subvence a dotace a máme vystaráno. Všechno se dá zařídit pomocí politických stran také placených z rozpočtu. Parazitičtí straníci si potom budou počínat zvlášť horlivě, protože se budou děsit toho vrátit se zpět mezi zchudlé okrádané. Stačí na to stovky zákonů, zákazů, příkazů, vyhlášek, nařízení, regulací, směrnic, vše s tvrdými tresty za neuposlechnutí. Místo slova krádež, které se používalo v křesťanské Evropě, nařídíme, aby se používalo slovo přerozdělování, což přece jenom tak zjevně nepřipomíná ten původní smysl zločinu. Tak jsme se pomocí daňového břemena vrátili zpět do doby předkřesťanské s popřením jakékoli morálky. Lákavá kořist v podobě peněz ze státního rozpočtu láká líné, neschopné, zlodějíčky, kteří chtějí posedat na polstrovaných sedadlech v klimatizovaných sálech, pořizovat si výplatu v násobcích průměrného platu pouhým zvedáním ruky do výše ramena, případně posilovat svoji pozici na trhu subvencemi, dotacemi, eventuálně bohatnout na předražených státních zakázkách. Všechno je povoleno, když se na to pořídí příslušný zákon a těch máme stovky a těm vhodným ještě další pořídíme, vždyť je to tak snadné. Máme výsadní postavení, pořídili jsme si výjimku, jsme mimo souvislosti, mimo společnost, skoro napůl bohové, jako kdysi faraoni, místo pyramid stavíme sociální stát pro nepřizpůsobivé, Romy, přistěhovalce, ale hlavně pro nás, parazitické politiky. Nebuďte naivní, morálka podle Desatera o vraždě, krádeži a lži platí jen pro vás, co pracujete, my politici stojíme mimo, pro nás ta středověká, archaická záležitost neplatí. My si pořizujeme místo morálky zákony o tisících stranách a právníky a jurisdikci a vězení s vysokými ploty. Vysoké daně a rozumoví omezenci, kteří je vypisují, odsouhlasují a akceptují, vytvářejí opět totalitní prostředí a vztah k němu funguje jako lučavka královská. Kdo se podílí a neprotestuje, nehodí se do vedení lidského společenství, protože nedokáže použitím historických zkušeností s uplatněním rozumu zjistit, že se jedná o cestu do pekel.
Karel Pavlíček
