Občané, památkáři a politici, vzdálení příbuzní.

Před dvěma lety jsem svým zákazníkům sužovaným památkáři řekl.Ten problém za vás vyřeším za dvě jitrnice a flašku kořalky, přece nebudete zachraňovat neobydlený dům z roku 1841, bez napojení na kanalizaci z hliněných cihel,  s křivými zdmi bez základů, popraskanými klenbami a shnilým dřevěným krovem. Těch jitrnic bylo trochu víc i té kořalky, ale zůstávám u drobných naturálií, protože oba sourozenci, dědicové toho  danajského daru, mající vlastní rodiny nevypadají zrovna na rozdávání. Paní je prodavačka, bratr ošetřuje prasata v JZD. Přiznám se že mě činnost zaujala. Mám dva roky ponurou možnost sledovat  naprostou iracionalitu počínání státních úředníků  na úrovni obce, města, kraje a ministerstva a politiků na které jsem se také obrátil.  Odvolání, vyjádření, stížnosti ve spisech narostly ke stu stránek. Úřednické motohodiny odhaduji na dvě stovky, když málo. Nejde tedy jen o materielní a psychycké zatížení obyvatelstva, ale také o národohospodářskou škodu. Když živíme velké množství takových úředníků a především lhostejných politiků, kteří nám navíc házejí klacky pod nohy. Je jasné, že se jedná o zchudlou společnost, která nevyprodukuje prostředky ani na výkon práce, což má logicky za následek nezaměstnanost a další neduhy. Navíc si na nás ještě půjčují. Ten dům by si zasloužil opravu, protože v komplexu s chlévy a stodolou se jedná o velkorysý doklad toho jak úspěšní byli skoro svobodní zemědělci na  sklonku 19. století, kteří platili pět procent daní. Trapné je, že ten technicky velmi obtížný úkol chce erár po majitelích kteří navzdory obrovskému pokroku techniky, technologie a růstu produktivity práce toho ekonomicky vůbec nejsou schopni, o technických předpokladech nemluvě. Oprava, podle kvalitního posudku statičky, kterou si ku podivu pozvali památkáři, by stála pět až sedm milionů korun. Zřejmě na to momentálně nemá ani náš stát, o to nesmyslnější je pokutovat majitele, kteří chtějí stavbu zdemolovat a postavit zde novostavbu použitím moderních materiálů a technologií, která odpovídá úrovni 21. století.

MINISTERSTVO  KULTURY

Maltézské náměstí 1

118 11 Praha 1

Stížnost ve věci památkový dům Strachotice okr. Znojmo

Na podzim roku 2009 jsem byl jako stavební projektant přizván majiteli nemovitosti Strachotice 12, ke zpracování dokumentace na zajištění fyzického stavu obytné části stavebního souboru sestávajícího dále z chlévů a stodoly. Objekty byly vystavěny kolem roku 1841 a původně sloužily pro potřeby zemědělského hospodaření. V roce 1991 byl areál vyhlášen za kulturní památku. Zpracování záchranné dokumentace vyžadovali pracovníci odboru školství, kultury a památkové péče MÚ Znojmo na základě stížnosti sousedů, když na jejich pozemek stékala dešťová voda s původní nevhodně vyspádované střechy a byli ohrožováni sníženou stabilitou štítového zdiva z hliněných cihel. Na odstranění stavebních závad památky přislíbili pracovníci MÚ Znojmo přispět částkou 500 tis. Kč. Když jsem se podrobně seznámil se stavem objektu, považoval jsem za svoji povinnost upozornit majitele na to, že záchrana stavby z hliněných cihel bez základů zdí, bez izolací, stahujících věnců a se shnilým dřevem stropních trámů a krovu je po 170 letech naprosto nesmyslná, případně by si vyžádala náklady v milionech, příspěvek od státu nic neřeší, naopak šlo by o nehospodárně vynaložené prostředky. Stavbu je potřeba zdemolovat a postavit novou použitím moderních materiálů a technologii, případně napodobující původní zástavbu. Vzhledem k majetkovým poměrům vlastníků a také proto, že nejsou hospodařícími zemědělci souhlasili s mým názorem a požádali o vynětí z památek a demolici. Můj technický posudek a názor potvrdili dva renomovaní statici, především doc. Žabičková která se specializuje na stavby z hliněných cihel. Její návrh opatření je k dipozici.

Přes tyto skutečnosti již téměř dva roky majitele těžce postihuje potup státních úředníků a v podstatě i politiků, když jim bylo na příklad nařízeno obnovit krov na křivých zdech, nebo nahradit pálenou krytinu pogumovanou plachtou, vše pod pokutou až dva miliony korun. Když nedokázali tyto podmínky splnit dosáhla pokuta 240 000,- Kč,  k tomu zbytečně vynaložené náklady 50 000,- Kč na nařízené zakrytí stavby plachtou a úhradu řízení úředníků, vždy po 1 000,- Kč. Hlavní obvinění spočívá v tom, že nedokázali stavby udržovat v dokonalém technickém stavu. Paradoxní je, že areál byl prohlášen za památku v roce 1991 a byl tedy v jakési vyšší péči i památkářů, přesto, když v roce 2009 začala podmáčená štítová zeď padat k sousedovi hlavně dík původnímu nevhodnému tvaru střechy začalo pronásledování majitelů státními orgány.

Protože po téměř dvouletém trápení s úředníky MÚ Znojmo, odboru školství, kultury a památkové péče,  jsou vlastníci napadáni jako na počátku,  musím se uchýlit k této formě protestu, tedy stížnosti. Součástí tažení proti   tak zvaným obyčejným občanům kteří mají tu smůlu, že zdědili starý dům, je také zamítání zrušení nemovitosti Strachotice 12 za kulturní památku od Ministerstva kultury. Spolu s vlastníky jsme  použili jsme snad všechny zákonné prostředky, intervenovali u politiků na znojemské radnici, ve Strachoticích, obrátili jsme se na Ochránce lidských práv, argumentovali statickými posudky,   ekonomickou situací, vše s tím výsledkem, že   v posledním řízení byla pokuta snížena z 240 000,- Kč na 180 000,- Kč. Dál jsou majitelé státními orgány obžalováváni, že jsme neudržují  nemovitost v řádném stavu a dokonce, že ji chtějí  zbourat a obnovit použitím moderních materiálů a technologií.

Považuji útoky   za nesmyslné z hlediska lidského, což u úředníků a oslovených politiků naprosto neplatí. Naopak jednání   se od počátku vede jako konfrontace se zločinci, s vyhrožováním pokutou až 2 000 000,- Kč, bez pokusu o dorozumění. Jakousi nadějí je   Listina základních práv a svobod kterou naše vláda podepsala a kde je ve věci zásahů do majetkových práv občanů uvedeno, že tak lze činit za náhradu. Pracovníci odboru kultury Znojmo považují nabízenou sumu 500 000,- Kč za vyhovující, s tím, že by další roky bylo možné žádat o peníze znova. Nabídka je pro majitele nepřijatelná z mnoha důvodů.

1- není možné někoho nutit  aby obnovoval  a udržoval stavby, obytnou část, chlévy, stodolu a zřejmě i hnojiště, které byly postaveny v předminulém století kolem roku 1841 pro potřeby soukromého zemědělce, převážně z hliněných cihel a dřevěných konstrukcí, bez sociálního vybavení, bez izolací proti vodě.  Majitelé nejsou zemědělci a nepotřebují  takové stavby užívat.

2- V prohlášení   nemovitosti za kulturní památku, bylo jen uvedeno, že veškeré stavební práce je nutno konzultovat, nic o trvalé údržbě. V roce 1995 byla z iniciativy památkářů přeložena střecha do ulice novou krytinou. Je tedy jasné, že o havarijním stavu objektů museli vědět, už tehdy byl krov napaden plísní, zdi rozestouplé klenby popraskané. V roce 2010  jsou majitelé najednou napadáni jenom   za to, že  dům neudržovali  když  kvalifikovaní odborníci placení státem jsou naprosto nevinní a  jejich činnost spočívá v tom, že jen vypisují pokuty .

3- Listina základních lidských práv a svobod definuje jasně možnosti zásahu do vlastnických práv a pro naši problematiku určuje, že lze pouze za náhradu. Nabízených 500 tisíc nic neřeší, protože již v době prohlášení za památku tedy v roce 1991 se jednalo o objekt jehož záchrana by si vyžádala zřízení základů, izolací a tak dále tedy částku ve více milionech. Navíc je zcela nepochopitelné že nabízený obnos není podmíněn vypracováním investičního záměru s harmonogramem prací a financování, kde by vyšlo jasně najevo, že stavby není možno zachránit, dokonce ani zakonzervovat opakovaným použitím menších částek jak navrhují pracovníci MÚ Znojmo. Znova připomínám domy z hliněných cihel byly stavěny pouze na omezenou dobu s malou dobou životnosti zvlášť když nebyly k dispozici izolační materiály proti zemní vlhkosti.

4- Považuji za důležité uvést, že se  účastním   celé záležitosti od podzimu roku 2009 z důvodů pouze ideových. Moje odměny spočívají v přebytcích z drobné zemědělské činnosti, kterou majitelé provozují. I když jsem už hodně dospělý muž, zajímají mě širší souvislosti podobných případů, které se táhnou historií. Ve středověku a v komunistických procesech se platilo životem, teď penězi a psychickým utrpením. Po zvážení všech okolností docházím k jednoznačnému závěru. Jde o děj který se za podobných okolností stále opakuje.  Opět se jedná o zoufalou snahu obviňovaných, kteří jsou podle nějakých zákonů, nebo nařčení pronásledováni použitím moci, které jako bezbranní mohou vzdorovat jen nějakými argumenty, což na vykonavatele neplatí. K narovnání dojde, ale s odstupem času. Důvod stíhání obvykle poskytuje vykonavateli poměrně příjemnou obživu bez velkého rizika. Jedná se vždy o zprostředkovanou odměnu, která není závislá na nějakém výsledku. Roli hraje čas. Čím déle se proces koná, tím lépe pro reprezentanta moci. Ne že bych byl unaven opakovaným snášením všech argumentů, které nejsou jen z mé hlavy, nýbrž také od dalších stavebních odborníků. Chtěl bych ale přece jen ušetřit státu, jehož jsem občanem další zbytečné náklady řízení a taky zastavit psychické strádání majitelů, proto mi dovolte pane ministře abych se na Vás obrátil touto jakoby neobvyklou formou stížnosti. Obávám se, že nikdo z pracovníků ministerstva, krajských a městských úřadů které Vám podléhají nemá zájem na ukončení této kauzy jinak než vypisováním dalších pokut. Z katastru nemovitostí si vyčetli, že součástí nemovitosti jsou také tři hektary polností, tabulkové hodnosty cca 900 tisíc korun. Asi považují   vlastníky za movité, schopné pokuty zaplatit, čímž by byla obohacena prázdná státní pokladna. Dovoluji si poznamenat, že zvyšováním zatížení obyvatelstva dalšími poplatky a daněmi se řítíme do finanční katastrofy a je povinností každého bránit tomuto trendu, který byl nastoupen před první světovou válkou. Byl bych samozřejmě pro to, aby dům z roku 1841 byl zachráněn jako důkaz výkonnosti obyvatelstva v relativní svobodě, s malými daněmi. Logika věcí a můj technický názor mi říkají že je to v dané situaci marné, proto se budu dále angažovat na straně zoufalých a podle mého názoru zcela nevinných lidí.

5- Majitelé nemovitosti Strachotice 12 se provinili jenom tím, že po svých rodičích zdědili stavby, které v předminulém století vybudoval soukromě hospodařící zemědělec způsobem který byl tehdy obvyklý, použitím původních materiálů a technologií. Je nesmyslné chtít po lidech kteří neobdělávají půdu ani nepěstují dobytek aby především svými prostředky takové budovy opravovali, navíc podle technicky nesmyslných nařízení od úředníků MÚ Znojmo. Při jednáních na půdě radnice jsou oslovováni jako obvinění, výše pokut a poplatků je neúměrná, bez jakéhokoli lidského přístupu a pokusu o dorozumění. Jde o  konfrontační jednání kde majitelka roztírá slzy a pan Křižka zoufale mlčí, nebo se rozčiluje. Je nanejvýš potřebné aby těmto praktikám bylo učiněno zadost.

Karel Pavlíček

Ve Znojmě dne 17. září 2011