Proč pravice neruší zákony?

Poslanci  a právníci neruší zákony, protože s jejich rozumovým vybavením nejsou schopní pochopit, jaké škody působí společnosti odsouhlasováním zákonných norem pro lobbistické zájmy.

Proč pravice neruší zákony ?  

Pane redaktore,

musím konstatovat, že po dlouhé době jsem si v LN přečetl  článek, který do těchto novin přísluší, protože se zabývá podstatou. Jsem trochu starší muž s životními zkušenostmi, takže si dovolím Vaši otázku zodpovědět.

  Pro informaci. Jsem stavební projektant a v mé praxi se za posledních asi deset let rozmnožil počet kulatých razítek na projekt rodinného domku na pět. Jde o požární zprávu, radon, komoru, vynětí ze ZPF a vrchol nesmyslu, průkaz energetické náročnosti. Jedná se o zcela zbytečné dokumenty, mimo požární bezpečnosti pro větší stavby. A teď ten zdrcující závěr. Nesmyslné zákony, které jsou navíc životu nebezpečné, když přibývá duševních chorob u obyvatelstva, se pořizují na přání zájmových skupin, především proto, že zákonodárci jsou hloupí, osobují si pravomoci, které nedokáží rozumově zvládnout. Naivně poblouznění vykřikují   něco o svobodě, ale máme co činit zase jenom s pokračováním totality. Politici si rozdělují okrouhlé sumičky z kořisti, my doplácíme na jejich chyby penězi, zdravím a někteří životem. Výjimku tvoří senátor Kubera, uvidíme jak se vybarví Tomio Okamura. Tvrdím dále, že se tak dalece  nejedná o hloupost získanou, ale vrozenou. O to je situace zoufalejší. Ve svých článcích, které uveřejňuji zatím na blogu IDNES, se snažím situaci podrobněji analyzovat, kdyby Vás to zajímalo.

  Ještě barvité přirovnání naší situace. Na cestě před námi leží poklad úspěchu a bohatství, který budovaly generace, v principu jsme jej opustili propuknutím první světové války a nástupem politiků. Ten poklad se každý den zvětšuje, jak dramaticky roste produktivita práce. Jenomže my se pod vedením rozumově omezených potácíme směrem k propasti, do které padlo Řecko. Mimochodem právě se propadá i Francie, kterou už zřejmě nepůjde zachránit za peníze ze severu.

  Připomněl bych také zodpovědnost právníků, kteří dávají okrádáním obyvatelstva o daně jakoby požehnání, samozřejmě v čele s Ústavním soudem. Připomněl bych dále také zodpovědnost novinářů, kteří nic nechápou. Mám pocit, že jste výjimka, proto se na Vás obracím a žádám Vás, abyste se zamyslel nad zcela aktuálním nebezpečím, které nás ohrožuje z mnoha stran. Jen díky tomu, že dochází k nárůstu psychických onemocnění díky neřešitelným situacím ve kterých se obyčejní občané ocitají, zkomplikuje se financování zdravotnictví, nemluvě o počtu sebevražd, které z větší části zaviňuje tíživá životní situace.

    Ještě jeden příklad. Nový Zéland byl podobně zatížen, ale zásahem zřejmě rozumnějšího levicového politika v 80. letech, který provedl jednoduché pravicové reformy, je v mnohem lepší situaci. Příště se můžete zeptat, proč naši politici nejedou podívat k protinožcům?

Dovoluji si také citovat ekonoma P. Kohouta. „Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat vše pro její svobodu.“ To by se dalo rozšířit na ovládání lidské společnosti.

   O problematice píšu knihu, doufám, že se mi podaří vydat ji, než půjdu pod kytky. Přiznám se, že bych rád také přispěl do LN, trochu krotším článkem, kdybyste se za mě přimluvil. Zajímalo by mě také, jestli jsou Vaši kolegové k problematice hluší nebo o ní nesmějí psát z jiných důvodů.

   Dovolil jsem si velmi stručně popsat situaci, která se vyhrocuje a Vy, jako zřejmě mladý muž, se dočkáte řešení. Jestli bude tragické nebo se dobudeme úspěchu, který jsme opustili na konci 19. století, záleží jen na nás.

Karel Pavlíček