Nezaměstnanost je produkt tzv. politiky, přesněji tzv. politiků

Naše smůla spočívá v tom, že politici nejsou dostatečně empatičtí, nedovedou se vžít do postavení ostatních, kteří mimochodem podmiňují celý chod státu, tedy i jejich parazitický blahobyt. Dokud sedí v klimatizovaných sálech s dobře naplněným korytem, nic je nenutí uvažovat v širších souvislostech, leda jejich svědomí, ale to je podmíněno rozumem. Diletantským přístupem, politici v podstatě uzákonili nezaměstnanost.

     Údajně je současná nezaměstnanost téměř stejná na počet obyvatel, jako ta po velké krizi v roce 1930. Ti, co se jich to týká, reagují stejně špatně jako vždy v historii, když musejí zjistit, že je nikdo nepotřebuje, že jsou v podstatě na obtíž společnosti a kde komu. Tohle vědomí má ničivý vliv na lidskou psychiku, nárůst duševních chorob a sebevražd to zřetelně dokumentuje, následován kritickým nedostatkem peněz ve zdravotnictví, vynakládaných na léčení psychosomatických chorob. Samozřejmě bude následovat i zhoršená výkonnost hospodářství. Další, kterých se to týká už vzdáleně, píšou články do periodik s tím, že nezaměstnaní málo běhají po lese v naději najít v zimě ve sněhu jahody, že jsme podkapitalizovaní, bez fungujícího kapitálového trhu, někteří ekonomičtí vzdělanci říkají, že je to příznak se kterým se nedá nic dělat, natož aby se tím zabývali v parlamentu nebo senátu. Někdo dokonce tvrdí, že je nedostatek práce. Jsem stavební projektant, díky svojí praxi zjišťuji, že se toho moc neděje. Lidé dál bydlí v panelových králikárnách, na vesnicích v domech, z nichž mnohé jsou ještě z nepálených cihel, jen si vyměnili okna a shnilý krov. Silnice jsou mizerné, auta, která používáme, jsou za hranicí životnosti. Déšť z polí hnojených chemicky splavuje ornici, když jsme rozorali meze, chtělo by to narovnat parcely s případnými závlahami. Každý by mohl mít na střeše solární elektrárnu, ve sklepě baterii a jezdit s plug in hybridem, tím by se pomohlo energetice, která využívá převážně uhlí.

   Nezaměstnanost nevzniká proto, že není práce, ale proto, že nejsou peníze na její vykonání. Tedy ony by byly, ale místo toho, aby byly ponechány v produktivní sféře, živí se za ně spousty zákonných parazitů, zbytečných jakoby pracujících, kteří nic nepřinášejí, někteří ještě nám, co něco kutíme, házejí klacky pod nohy. Jsme prostě dohromady spolek chudáků, který nevytváří žádnou nadhodnotu. Dovoluji si tvrdit, že to způsobují naši skvělí poslanci se všemi tak zvanými poradci, ekonomy, právníky a tak dále. Prostě naši vůdcové na nás nemyslí, když tak jenom jako na ulejváky a podvodníky, kteří špatně platí daně, takže se pořídí registrační pokladny a celní policie. Jak si může někdo dovolovat kritizovat naše skvělé sbory, když je nás s panem prezidentem a dalšími přisluhovači dobrých 250 a nikomu z nás to s nezaměstnaností nepřipadá tak důležité. Prvně se musíme pevně usadit v židlích, potom spustíme další legislativní smršť, potom pojedeme někam na výlet, ale rozhodně ne do Švýcarska, tam bychom mohli zjistit, že poslanci mají občanská povolání a nezaměstnanost je tam tři procenta a hlasuje se tam o třech zákonech za rok. Hrůza, a je to blízko, raději nějakou exotickou zemi, kde je teplo. Potom můžeme sedět ve vytápěných a klimatizovaných místnostech, aniž bychom se museli dívat na plynoměr nebo elektroměr, jak se neúprosně točí čísla, aniž bychom se museli hrozit vyúčtování a doplatku.  A když je výplata, naskakují nám hezké částky na účtu, nebo šustí tisícovky v rukou. Asi by pro nás nebylo zrovna vhodné jít si sednout do hospody, kde se popíjí pivo a kouří cigarety, mezi ty, co dělají rukama, tam by nám to nějaký negramota mohl spočítat, když nás řadí za uklízečky. Raději mezi nějaké vzdělance přisáté na rozpočet, ti mluví tak hezky kultivovaně, taky je dobré dotované divadélko, nebo státní sportovci na stadiu, kde se tentokrát už nezvedá palec. Ti tam venku, ať si poradí sami, zařídili jsme jim mimo jiné sociální stát, tak ať drží hubu a krok.

   Zní to jako nactiutrhání a rouhání, ale my dole to cítíme jinak a moje slova jsou ještě velice krotká a opatrná. Skutečnost je mnohem tvrdší, děsivá, strašná. Naše smůla spočívá v tom, že nejsou dostatečně empatičtí, nedovedou se vžít do postavení ostatních, kteří mimochodem podmiňují celý chod státu, tedy i jejich parazitický blahobyt. Empatie je výkon intelektu, hlupákům je cizí, bez ohledu na různé tituly před a za jménem, i když nejsou zrovna z Plzně. Bohužel tvrdím, že jsou pro funkci, kterou si pořídili rozumově nedostatečně vybavení včetně těch, kteří jim dělají příslušné zákony, ekonomické teorie, filozofují a politizují. Zatím je řešením přímá demokracie, pokud nepoužijeme metodu ze staré Číny, kde se vysocí úředníci vybírali podle objektivního inteligenčního testu. Jen inteligentní lidé se dokáží vžít do postavení těch, které poslanci předhodili exekutorům, právníkům s jejich nemravným palmáre, komorníkům s jejich testy mechanické paměti a samozřejmě i do situace nezaměstnaných. Nezaměstnanost je jen květ zla na hlavách poslanců. Dokud sedí v teple u svých dobře naplněných koryt, nic je nenutí uvažovat v širších souvislostech, leda jejich svědomí, ale to je podmíněno rozumem. Jejich představy o tom, že jsou nadlidé, kteří si mohou nechat tisknout peníze, organizovat činnost centrálních bank, opět ve vlastní prospěch, dělat dluhy, které budou muset splácet nemluvňata, případně nenarození. I tyhle zrůdnosti je degradují mimo vedoucí funkce ve společnosti. Prostě máme těžký problém. Je to balvan, se kterým zatím nepohneme ani pákou ani soustavou kladek, což jsou jednoduché, nejúčinnější pomůcky, jak tvrdil můj přítel, kdysi údržbář v pivovaru. Smysl má ale dál nevzdávat to. Taky se dlouho nevědělo, proč se střídají roční období a proč je v noci tma a taky se už mnozí obětovali pro tuhle věc.

Vše se vším souvisí, ale to je spíš na knihu, než na článek.

Karel Pavlíček