Zanechte všech nadějí, kdož sem vstupujete

Náš problém spočívá v tom, že posledních sedm tisíc let jsme nedokázali navázat na předchozí úspěšná období, kdy na úrovni rodů, smeček, vedeni schopnými a inteligentními, jsme dokázali přežívat i v obtížných životních okolnostech

• Mohli bychom žít ve společnosti spolupracujících, když v současné ubohé společnosti parazitické nikdo nechápe, že něco takového někdy existovalo, násobně zvýšit svoji životní úroveň, cítit se svobodně, podílet se na řešeních, mít vyrovnanou psychiku.
• Mohli bychom se soustředit na řešení ekologických problémů s oteplováním, vysycháním krajiny, vymíráním druhů, aby neubývalo zajíců a zpěvných ptáků.
• ­Mohli bychom pracovat čtyři hodiny denně. Když bude vytvořená nadhodnota investovaná především na omezené mandatorní výdaje a do rozvoje technologie, ne rozházená politiky na populistická opatření, zvýší se natolik produktivita práce, že by odpovídající hodinová mzda stačila k vysokému životnímu standardu.
• Mohli bychom zajistit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, auta by jezdila na elektřinu po silnících bez poskakování ve frontách a ve městech by bylo všude dost místa na parkování.
• Mohli bychom chodit každý podvečer na korzo, kde bychom se zdravili s ostatními a usmívali se na sebe s pocitem, že si vzájemně budeme vycházet vstříc na svobodném trhu zboží, služeb, kde obchodník nešvindluje i při nákupu dítěte, které zatím neumí malou násobilku. 
• Mohli bychom mít nemocnice se spoluúčastí, kde by se nečekalo na operaci a ty další jakoby zadarmo, pro ty, co věří na Ježíška. 
• Mohli bychom nastolit poměry, kdy oslovení slušný člověk není
  k smíchu, takže by mladí lidé opět uvolňovali babičkám místo k sezení.
• Mohli bychom se zabývat tím, proč je sebevrahů víc než těch, kteří zemřou na silnicích, proč jsou deprese reakcí na nelidské poměry, jak to, že počty nemocných od počátku 20. století strmě stoupají.
• Mohli bychom mít všichni tvořivou práci, protože problémů k řešení neustále přibývá, jenomže to by o použití daní museli rozhodovat lidé, jako byl Tomáš Baťa.

To bychom ale museli všichni znova věřit na Desatero a nápis co měla babička na ubrusu na stole „Bez práce nejsou koláče“, což pro ty, co nechodili do kostela, nezažili starosvětské prarodiče, znamená, že nic na světě nemůže být zadarmo mimo těch, co jsou tělesně nebo duševně nesvéprávní a kdo žije za to, co si nevydělal, je zloděj, i když si politici pořídili novou Bibli. Jmenuje se to Listina základních práv a svobod
a hlavní přikázání zní: Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Což v praxi znamená, že okrást lze kohokoli o cokoli touto sprostou legalizovanou zlodějnou, je potřeba mít jen souhlas tak zvaných poslanců a presidenta, což se ukazuje jako ne příliš složité. Zmínění vyrábějí zákony na přání kde jakého lobbisty, když asi od roku 1914 se začalo zapomínat na křesťanskou morálku, protože se to ukazuje pro vládnoucí pohodlnější, nehledě na miliony mrtvých od té doby.

Náš problém spočívá v tom, že posledních sedm tisíc let jsme nedokázali navázat na předchozí úspěšná období, kdy na úrovni rodů, smeček, tlup, vedeni schopnými a inteligentními, dokázali jsme přežívat i v obtížných životních okolnostech. Podmínkou byl výběr takových jedinců do čela skupiny, kteří se dokázali postavit jako první jeskynnímu medvědovi s oštěpem v ruce, zasadili rozhodující ránu rozzuřenému turovi, kterého měli potom všichni k obědu. Jednalo se
o objektivní selekci, která nepřipouštěla pokračování těch, kteří volili rozhodující lidi špatně. Při řešení problémů přežití stále rozhodovala statečnost, odvaha, ne početní převaha, jako dnes, v demokratických volbách, kdy vítězí ti, kterých je o jednoho víc, včetně volících nemohoucích starců, nechápajících osmnáctiletých, apatických pobíračů dávek. Úspěšná fáze pod vedením těch nejlepších morálních, obětavých, dnes se používá pojem empatických, trvala miliony let, tehdy se formovala naše geneticky zakotvená psychika. Posledních sedm tisíc let, vedení parazity, kteří si obvykle násilím zařídili svoji existenci na ukradené nadhodnotě společnosti, tedy faraony, knížaty, králi, císaři, politiky, je jenom neúspěšná milisekunda v ontogenezi druhu člověk, která na naší psychické výbavě nic nezmění, provázená miliony zbytečných obětí, dnes už i vymíráním a devastováním přírodního prostředí.

Nejen, že nedokážeme vybrat schopné a inteligentní, empatické, ještě se dopouštíme smrtelného hříchu, když aktuálním parazitům platíme potupné výpalné ve formě nekřesťanských daní. Jakmile totiž někomu odevzdáme peníze, aniž bychom si od něj vyžádali zúčtování do haléře, vytvořili jsme pro sebe z příjemce nebezpečného nepřítele na život a na smrt. Jakmile ten, co se sníží k přijímání poplatků, daní, dárků zjistí, jak je příjemné dostávat hodnoty, aniž se musí pohnout prstem, začne konat nebezpečnou činnost. Zjistí, že dárce je potřeba zmanipulovat na nemyslícího tvora, bez schopnosti samostatné existence, oblbnout žvaněním o svobodě, i když musí pod přísnými tresty odevzdat půlku toho, co vytvořil, kamsi na oltář. Původně jsme dávali šamanovi obětinu, to ještě šlo, taky jsme nemuseli věřit na to, že blesk dělají bohové a nedat nic. Potom jsme se nechali od nepřátel porazit v bitvě a stali se otroky, ale šlo se vykoupit, utéct, nebo nás pán pustil na svobodu. Ve středověku jsme platili desátek císaři, to ještě taky šlo, mohli jsme schovat sudy s vínem do skrýše, aby se oklamal financ. Pořád to ale bylo nebezpečné. Když Hus pokáral církevní hodnostáře v pozlacených ornátech za parazitizmus, poslali ho tihle nepřátelé uhořet na hranici. Když daně stouply na 70%, máme co činit se stejně nemilosrdnými nepřáteli, i trochu odrostlému dítěti je jasné, že kdo by neplatil, stihne ho trest, bez smilování, to tak ještě. Prezident uděluje milost nemocným, kojícím matkám v kriminále, rozhodně ne někomu, kdo by nezaplatil na berňáku. Samozřejmě pořád platí zpětná vazba. Šamany odstranili vědci, když řekli, že blesk je výboj elektřiny. Otrokářům se rozprchli otroci, protože Spartakus párkrát zvítězil a Lincoln řekl, že otrokářství je nelidské. Rodová posloupnost středověkých monarchů byla zrušena násilnými revolucemi lidmi toužícími po svobodě, kteří pokud nepadli na barikádách, byli rychle vystřídáni těmi, co touží po parazitickém způsobu života odstraněných knížat, králů, císařů. V poslední době zpětná vazba zajišťuje, že křivka zvedání daní se kryje s křivkou vymírání členů společnosti, která se nechala zotročit, tentokrát jen pomocí propagandy, demagogie a pomocí osvědčených pomůcek, jako jsou „chléb a hry.  Při 70% daní už není naděje na přežití, pro nás co idiotsky platíme, ani pro naše přihlouplé parazitické nepřátele, kteří půjdou s námi, když odstranili princip zásluhovosti, který nás jedině může ještě zachránit.

Přitom jednoduché, ale zásadní dělení vhodných a nevhodných spočívá v tendenci těch špatných parazitovat na ostatních, ještě si s jejich penězi hrát velkopanským přerozdělováním na docela zbytečné činnosti, jako jsou kulturní události, sportovní hry, zábavní akce na náměstí v režii měst a obcí, jakoby zadarmo, čili ve skutečnosti, zaplaceno dvakrát, což by všechno šlo uspořádat dobrovolnou aktivitou, bez vynaložení prostředků z rozpočtu. Naopak morální, inteligentní se sami staví do pozice těch, jenž nezištně pomáhají, navíc díky jejich nadání účinně, po stránce ekonomické i co se týče vytváření prostředí spolupráce, což by naplňovalo naší k tomu uzpůsobenou psychiku. Zdá se, že lidské společenství při všeobecných, přímých a rovných volbách není schopné tuhle existenční úlohu vyřešit a odstranit rozumově omezené sobce. Přitom řešení je k dispozici, buďto se vrátíme k modelu Pillersdorfa s tím, že volí jenom svobodní, samostatní, kteří se dokáží sami uživit, nebo aspoň přímá demokracie, nebo nás naštěstí, ale k naší hanbě, po sedmi tisících letech zachrání vyspělé počítače, které analyzují intelektuální a morální   vlastnosti uchazečů o vedení společnosti.

Karel Pavlíček